20 C 47/2026-139 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 2. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 799 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému dne 24. 1. 2025 na jím určený účet úvěr ve výši 41 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 100,73 % ročně, formou 12 měsíčních splátek ve výši 5 552 Kč počínaje únorem 2025. Před sjednáním smlouvy o úvěru si žalobkyně ověřila, že je žalovaný schopen úvěr řádně hradit na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Byly zjištěny dostatečné volné zdroje ke splácení úvěru, dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích SOLUS, insolvenčním rejstříku a Nebankovním registru klientských informací. Žalovaný své povinnosti plynoucí ze smlouvy neplnil řádně a na úvěr uhradil 1 splátku ve výši 5 552 Kč. Před zesplatněním úvěru vzniklo z důvodu prodlení žalovaného žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (tj. 499 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dní) a také právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení, přičemž u žalovaného šlo o prodlení se 2 splátkami, takže žalobkyně požadovala 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 21. 5. 2025 a žalobkyni tak vzniklo právo žádat zaplacení celé dosud nesplacené jistiny úvěru spolu s úroky přirostlými ke dni zesplatnění k jistině, celkem tedy 48 090,07 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů za prodlení se splátkami ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru, což za dobu od 23. 5. 2025 do dne vyhotovení žaloby činí 12 311,04 Kč a úroků ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 38 889,43 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení, přičemž žalobkyně je požaduje v nominální roční úrokové sazbě 100,73 % za období od 23. 5. 2025 do 15. 6. 2025 a následně ve výši 12 % ročně od 16. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 79 948 Kč (neboť dle smluvních ujednání je výše úroku limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle smlouvy). Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V podání ze dne 7. 4. 2026 žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě předložených informací spotřebitelem i z databází (NRKI, SOLUS a výpis z účtu žalovaného). Z výpisů z účtu byl pravidelný příjem žalovaného. Následně na základě interního skóringu byl žalovanému předmětný úvěr schválen.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 7. 5. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).5. Z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalobkyně je v tomto seznamu vedena a povolení k činnosti poskytovat spotřebitelský úvěr jiný, než na bydlení, získala k 11. 5. 2018.6. Z předsmluvního formuláře ze dne 23. 1. 2025 a návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 24. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný projevil zájem o poskytnutí úvěru ze strany žalobkyně, a to ve výši 41 000 Kč. V předsmluvním formuláři jsou popsány základní vlastnosti spotřebitelského úvěru, doba trvání, výše celkové částky, která má být uhrazena, náklady spotřebitelského úvěru, včetně důsledků v případě opožděných plateb. Následně byla mezi účastníky sjednána smlouva o úvěru č. , hodnota, , kdy návrh na její uzavření žalovaný podepsal dne 24. 1. 2025. Předmětem sjednané úvěrové smlouvy byl závazek žalobkyně jako úvěrující poskytnout žalovanému jako úvěrovanému spotřebitelský úvěr ve výši 41 000 Kč na dobu 12 měsíců, který měl žalovaný splácet ve splátkách po 5 552 Kč vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba úvěru činila 100,73 % ročně a byla sjednána jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. RPSN smlouvy činila 163,06 %. Smlouva obsahovala dále obecná ustanovení týkající se splácení úvěru, také důsledky vyplývající z prodlení klientů (viz článek 6 smlouvy, který upravuje právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se klient ocitne v prodlení o délce 30 dnů, také právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a nárok na zákonný úrok z prodlení). Současně je v článku 6.3 písm. b) smlouvy ujednáno automatické zesplatnění úvěru, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou jakékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů.7. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 24. 1. 2025 se podává, že žalobkyně schválila úvěr ve výši 41 000 Kč pro žalovaného.8. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 9. 2024 do 30. 11. 2024 se podává množství kreditních a debetních položek. Z výpisů je patrný pravidelný příjem žalovaného, vyplacení několika úvěrů, splátky velkého množství úvěrů, příjmy ze sázek a odchozí inkasa za energie.9. Dle výpisu z Nebankovního registru klientských informací bylo ke dni 6. 1. 2025 u žalovaného zjištěno, že žádal o úvěr u 5 institucí, měl načerpanou jistinu v celkové výši 95 513 Kč a dluh po splatnosti měl ve výši 4 000 Kč. Dále byl doložen výpis záznamů z registru SOLUS, ze kterého soud zjistil, že ke dni 6. 1. 2025 nebyl u žalovaného veden žádný záznam.10. Z dokladu o vyplacení úvěru se podává, že žalobkyně dne 24. 1. 2025 poukázala částku 41 000 Kč na účet č. , Anonymizováno, .11. Ze sdělení Komerční banky, a. s., ze dne 26. 2. 2026 vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. , Anonymizováno, je žalovaný. Dne 24. 1. 2025 byla na účet poukázána částka 41 000 Kč. Dne 17. 2. 2025 byla z účtu učiněna platba ve výši 5 552 Kč pod VS , var. symbol, .12. Z výzev k zaplacení ze dne 17. 4. 2025 a 19. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě neuhrazených splátek a byl upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Současně mu byla vyúčtována smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou neuhrazenou splátku a účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč. Ohledně odeslání výzev žalovanému však žalobkyně nepředložila žádný důkaz.13. Z oznámení ze dne 21. 5. 2025 se podává, že žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalovanému a vyzvala jej k úhradě částky 49 488 Kč. Ohledně odeslání oznámení žalovanému však žalobkyně nepředložila žádný důkaz.14. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 1. 2026 zaslané žalovanému doporučeně téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 49 488 Kč s příslušenstvím, které je zde specifikováno, s tím, že pokud tak neučiní do 15 dnů od data odeslání výzvy, bude částka vymáhána soudně.15. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 41 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet, ke kterému má dispoziční oprávnění, v plném rozsahu a žalovaný žalobkyni uhradil pouze 5 552 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila výpisy z účtu žalovaného a dále výpis záznamu z registru SOLUS ve vztahu k žalovanému a z nebankovního registru klientských informací. Dle názoru soudu nebyla dostatečně prověřena pasivní stránka žalovaného, zejména to, jaké jsou jeho pravidelné výdaje (zejména na bydlení, služby a předchozí splátky). Své výdaje žalovaný žalobkyni neosvědčil žádnými listinami. Není tak zřejmé, z čeho přesně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti před