20 C 51/2025-93 — Okresní soud v Karviné

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 3. 9. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 112 938,06 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 25. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, a to v hotovosti, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 24měsíčních splátkách po 3 191 Kč. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně dále s žalovaným uzavřela dne 21. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 12měsíčních splátkách po 2 877 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 8 636 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dále s žalovaným uzavřela dne 1. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, a to v hotovosti, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 11měsíčních splátkách po 2 141 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 8 564 Kč. Pohledávky byly ke dni 29. 4. 2024 postoupeny žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 29. 7. 2024. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Podáním ze dne 23. 10. 2025 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány. Majetková situace žalovaného byla doložena prostřednictvím výplatních pásek a právní předchůdkyně žalobkyně si žalovaného prověřila v insolvenčním rejstříku. Současně vzala žalobkyně žalobu zpět co do nároku ze smlouvy č. , hodnota, .4. O částečném zpětvzetí bylo rozhodnuto usnesením ze dne 11. 11. 2025, č. j. 20 C 51/2025-65.5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 17. 2. 2026, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 25. 1. 2022 se podává, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 40 000 Kč. Uvedl, že pracuje jako provozní zámečník s příjmem ve výši 29 492 Kč. Své měsíční výdaje uvedl ve výši 6 300 Kč, a to včetně interních splátek ve výši 5 018 Kč. Uvedl, že žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost.7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 25. 1. 2022 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností , právnická osoba, a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 36 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 76 576 Kč, a to v pravidelných 24měsíčních splátkách po 3 191 Kč.8. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný na spotřebitelský úvěr č. , hodnota, neuhradil ničeho.9. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 21. 10. 2021 se podává, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 20 000 Kč. Uvedl, že pracuje jako zámečník s příjmem ve výši 23 097 Kč. Své měsíční výdaje uvedl ve výši 6 270 Kč, a to včetně interních splátek ve výši 2 141 Kč. Uvedl, že žije v nájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost.10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 10. 2021 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností , právnická osoba, a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 34 521 Kč, a to v pravidelných 12měsíčních splátkách po 2 877 Kč.11. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný na spotřebitelský úvěr č. , hodnota, uhradil celkem 8 636 Kč.12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávky za žalovaným, pohledávky byly identifikovány v příloze smlouvy.13. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024, odeslaném žalovanému dne 30. 5. 2024, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávek žalobkyni.14. Výzvou k plnění ze dne 29. 7. 2024, odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 148 223,48 Kč, a to do 13. 8. 2024.15. Další listinné důkazy předložené žalobkyní nebyly soudem pro nadbytečnost provedeny.16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě kterých právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelské úvěry ve výši 36 000 Kč a 20 000 Kč. Tyto smlouvy soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smluv v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvy spotřebitelské, na které dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma smluv o úvěru a zákaznických karet, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěrů žalovanému vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.17. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona jsou proto smlouvy o úvěru neplatné, neboť byly sjednány v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelských úvěrů ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatných smluv spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistin úvěrů, ponížených o plnění, která žalovaný na základě neplatných smluv žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni, již poskytl. Žalovaný na částku 36 000 Kč neuhradil ničeho a na částku 20 000 Kč již uhradil 8 636 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 11 364 Kč. Tyto částky byly tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznány spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala, a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 29. 7. 2024 s termínem splnění do 13. 8. 2024, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 14. 8. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatných smluv. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznaných částek předcházející datu 14. 8. 2024, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužných částek, a ve výši převyšující výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.