26 C 298/2025-25 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 9. 10. 2025 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 10 844,20 Kč spolu s 12% úrokem z prodlení a s 12% úrokem z částky 8 411,22 Kč od 3. 4. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 23. 9. 2020 uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, v limitu 20 000 Kč, jehož výše byla následně upravována dodatky ke smlouvě. Žalovaná se jej zavázala splácet spolu s 16,9% úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 600 Kč, přičemž jejich výše byla taktéž měněna dodatky ke smlouvě. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, a proto žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 2. 4. 2025. Dlužná částka 10 844,20 Kč sestává z jistiny ve výši 8 411,22 Kč, úroků ve výši 606,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 26,18 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 23. 9. 2022 včetně dodatků ze dne 28. 2. 2022, ze dne 30. 9. 2021, ze dne 17. 2. 2022, ze dne 17. 2. 2022, ze dne 30. 9. 201, ze dne 24. 12. 2022 a ze dne 25. 9. 2023, podkladů pro soudní řízení ze dne 9. 10. 2025, záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací ze dne 23. 9. 2020, ceníku pro Peníze na klik, posouzení úvěruschopnosti klienta, příkazu k úhradě ze dne 23. 9. 2020, přehledu poplatků – pokut, výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, za dobu od ledna 2024 do března 2025, výpisů z běžného účtu žalované, upomínek ze dne 1. 3. 2025 a ze dne 21. 1. 2025 a výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 17. 9. 2025 včetně dodejky. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru Peníze na klik bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 23. 9. 2020 mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr do limitu 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně úroku formou měsíčních splátek po 600 Kč. Úvěr měl být veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Dodatkem ze dne 30. 9. 2021 došlo k navýšení úvěrového limitu na 30 000 Kč a měsíční splátky úvěru na 900 Kč. Dodatkem ze dne 17. 2. 2022 došlo k navýšení měsíční splátky úvěru na 1 500 Kč. Dodatkem ze dne 24. 12. 2022 došlo k navýšení měsíční splátky úvěru na 3 000 Kč. Dodatkem ze dne 29. 5. 2023 došlo ke snížení úvěrového limitu na 15 000 Kč a měsíční splátky úvěru na 450 Kč. První čerpání úvěru proběhlo dne 23. 9. 2020 v částce 10 000 Kč, což je patrné z příkazu k úhradě – potvrzení realizované úhrady. Čerpání úvěru ve výši 114 908,77 Kč i výši splátek úvěru 121 160,53 Kč má soud za prokázané z listiny označené jako podklady pro soudní řízení, kdy se jedná o historický výpis z úvěrového účtu č. , č. účtu, . O úhradu dlužné částky upomínala žalobkyně žalovanou v předžalobní upomínce ze dne 17. 9. 2025, která byla odeslána jako doporučená zásilka žalované na dvě známé adresy6. Pokud se jedná o zkoumání úvěruschopnosti žalované, vycházela žalobkyně z žalovanou deklarované výše jejího příjmu 20 000 Kč, což mělo odpovídat údajům na výpisech z běžného účtu, žalobkyně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku a dne 30. 9. 2021 dotaz na CCB, kdy dle tohoto rejstříku žalovaná dva existující kontrakty žalobkyně, a to spotřební úvěr se splátkou 7 242 Kč a revolvingový úvěr s orientační splátkou 600 Kč. Pokud se jedná o výdaje žalované, tak tyto deklarovala ve výši 2 000 Kč měsíčně (z toho nájemné bytu 1 000 Kč), žalobkyně výši obvyklých výdajů stanovila na 6 777 Kč měsíčně, kdy využila statistické údaje o výši životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Soud tato zjištění žalobkyně nemohl ověřit nahlédnutím do předložených výpisů z běžného účtu žalované, jelikož soudu byly zaslány výpisy za dobu od ledna do září 2021, tj. za dobu po uzavření předmětné smlouvy o úvěru.7. Žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta v celém rozsahu. Soud má za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.8. Žalobkyně tvrdila, že výši příjmu žalované zjišťovala z jí vedeného běžného účtu. Výpisy z tohoto účtu za dobu před uzavřením smlouvy však soudu nepředložila. Výši výdajů zjistila z žádosti žalované o poskytnutí úvěru v kombinaci s interními informacemi banky, které nijak soudu nespecifikovala, a s využitím statistických údajů o výši životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Výši skutečných nákladů žalované tedy nezjišťovala. Dle soudu tedy žalobkyně nezkoumala řádně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok nemohl být ani částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaná na základě neplatné smlouvy čerpala od žalobkyně částku 114 908,77 Kč a uhradila částku 121 160,53 Kč a žádné bezdůvodné obohacení jí tak nevzniklo.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., jelikož procesně plně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.11. Soud zavázal žalobkyni k úhradě doplatku soudního poplatku ve výši 200 Kč. Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 800 Kč, kterou žalobkyně splnila. Elektronický platební rozkaz však nemohl být v žalobě vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. a) sazebníku, tj. do částky 1 000 Kč.