26 C 38/2026-23 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 11. 2025 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 34 400 Kč spolu s 12,75% úrokem z prodlení z částky 28 000 Kč od 3. 12. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne 30. 7. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byl poskytnut žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Ve smlouvě byl sjednán smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná se zavázala splácet úrok každý měsíc, splácení jistiny bylo ponecháno na jeho vůli. Úvěr byl zesplatněn žalobkyní ke dni 2. 12. 2024 pro prodlení žalované se splácením úvěru. Částka 20 000 Kč představuje nesplacenou jistinu, částka 8 000 Kč úroky za jeden měsíc a částka 6 400 Kč smluvní pokutu.2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.3. K nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně ani žalovaná nedostavily, ačkoliv byly řádně a včas předvolány. Zástupkyně žalobkyně svoji neúčast omluvila, žalovaná nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 30. 7. 2024 č. , hodnota, , fotokopie občanského průkazu žalované, potvrzení o provedené platbě , jméno FO, ze dne 30. 7. 2024, zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 11. 2024, listiny označené jako bank report a předžalobní upomínky ze dne 19. 10. 2025 včetně potvrzení o podání ze dne 21. 10. 2025. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí revolvingového úvěru do výše 20 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že žalovaná měla povinnost splácet pravidelně pouze úroky a jistinu mohla splatit kdykoliv. Z potvrzení o provedené platbě , jméno FO, bylo zjištěno, že dne 30. 7. 2024 žalobkyně poukázala na účet č. , č. účtu, (který ve smlouvě o úvěru žalovaná označila jako svůj běžný účet) částku 20 000 Kč, přičemž variabilní symbol platby byl shodný s rodným číslem žalované. Z listiny označené jako bank report bylo zjištěno, že obsahuje přehled transakcí na shora uvedeném účtu vedeném na jméno žalované. Na účet byla poukázána mzda od , právnická osoba, . v měsících červnu a květnu 2024, a to ve výši 19 803 Kč a 16 907 Kč pro žalovanou a ve výši 30 313 Kč a 24 987 Kč pro pana , právnická osoba, . V předcházejícím období byly na účet poukazovány nemocenské dávky od ČSSZ. Hrazení nákladů na bydlení a na energie není z této listiny patrné. O úhradu dlužné částky byla žalovaná upomínána v předžalobní upomínce ze dne 19. 10. 2025, která byla dle potvrzení o podání ze dne 21. 10. 2025 odeslána jako doporučená zásilka žalované.6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Smlouva o spotřebitelském úvěru sice nebyla sjednána v písemné formě, jelikož předložený formulář smlouvy neobsahuje podpis žalované, ale soud má za to, že skutečně došlo k uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky, což bylo potvrzeno skutečností, že žalobkyně disponuje naskenovaným občanským průkazem žalované a získala přístup k nahlížení na bankovní účet žalované. Žalovaná nedoložila smluvní ujednání mezi účastníky v odlišném znění, než předložila žalobkyně, soud tak nemá důvody pochybovat o tom, že smlouva byla mezi účastníky uzavřena v tom znění, jak jej předložila žalobkyně. Úvěr byl žalované řádně poskytnut.7. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalované, a to s ohledem na ust. § 87 odst. 1, věta první a druhá zákona č. 257/2016 Sb.8. Žalobkyně dle soudu nezkoumala řádně úvěruschopnost žalované. Příjmy žalované zjišťovala z výpisu transakcí na bankovním účtu žalované. Sodu však není známo k jakým závěrům žalobkyně došla, zda zohlednila dobu, po kterou byla mzda na účet poukazována, a také to, že na účet byly poukazovány mzdy dvou osob, tj. žalované a pana , právnická osoba, , a za zjistla, v jakém vztahu byl tento k žalované. Žalobkyně nijak nedoložila provedení tvrzených lustrací v rejstřících a ani k jakým zjištěním dospěla. Pravidelné výdaje žalované nebyly žalobkyní zkoumány zřejmě vůbec, resp. o jejich zkoumání, např. z předloženého bankovního reportu, nic žalobkyně netvrdila.9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalované vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaná tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázána k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zcela pasivní a netvrdila nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalované do splátek, ale zavázal ji k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalované byla vyplacena ze strany žalobkyně částka 20 000 Kč a žalovaná neuhradil dle tvrzení žalobkyně ničeho. Žalovaná tak byla zavázána uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 20 000 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož účastníci byli procesně úspěšní v přibližně stejném rozsahu, přičemž soud zohlednil i výši uplatněného úrokového příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku.