26 C 88/2026-51 — Okresní soud v Karviné

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 2. 2026 domáhala se žalobkyně (pod tehdejší obchodní firmou , právnická osoba, .) po žalované zaplacení částky 28 564,67 Kč spolu s 11,5% úrokem z prodlení z částky 12 405,46 Kč od 4. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 11. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy před uzavřením smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalované. Žalované byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 12 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná čerpala úvěr v částce 14 650,62 Kč v období od 72. 11. 2024 do 22. 4. 2025 a na jistinu uhradila celkem 2 288,10 Kč. Celková dlužná částka ve výši 28 564,67 Kč sestává z jistiny ve výši 12 372,52 Kč, smluvního úroku ve výši 15 650,32 Kč, poplatků ve výši 32,94 Kč a smluvní pokuty ve výši 508,89 Kč.2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítala neplatnost smlouvy o úvěru jednak pro nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (žalobkyně nezkoumala dostatečně skutečnou výši příjmů a výdajů, nežádala po žalované jejich doložení žádným z dostupných dokladů) a jednak pro nepřiměřené ujednání o výši úroku (1 066 % ročně) a RPSN (2 087,12 % ročně). Žalovaná tvrdila, že čerpala úvěr v částce 14 661 Kč a žalobkyni na splátkách uhradila celkem 19 586 Kč.3. K nařízenému jednání se předvolaní zástupci účastníků nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni, svoji neúčast omluvili. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 11. 2024, souhlasu se zpracováním osobních údajů, všeobecných obchodních podmínek, informací pro spotřebitele, přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, výpisu o posouzení úvěruschopnosti, listiny označené jako „identifikované příjmy – příjmové transakce na účtu, obecných principů posuzovaní a filozofie společnosti, přílohy – přepisu denních splátek, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, autorizace ověření totožnosti, upomínky ze dne 3. 10. 2025, předžalobní upomínky ze dne 28. 1. 2026 včetně potvrzení o podání ze dne 30. 1. 2026 a potvrzení o odchozích úhradách ze dne 9. 4. 2026. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 2. 11. 2024 mezi žalobkyní (pod tehdejší obchodní firmou , právnická osoba, .) jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným. Úvěrující měla žalované poskytnout úvěrový rámec k čerpání až do výše 12 800 Kč. Smlouva sice nebyla žalovanou podepsána, ale soud má za prokázáno, že úvěrovaným byla skutečně žalovaná a že uzavření smlouvy bylo jejím právním jednáním. Žalovaná uzavření smlouvy potvrdila a tuto i soudu předložila. Totožnost žalované při uzavírání smlouvy byla ověřena bankovní identitou. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně v období od 2. 11. 2024 do 22. 4. 2025 poukázala na bankovní účet žalované č. , č. účtu, celkem částku 14 660,62 Kč s poznámkou „, Anonymizováno, “ pod variabilním symbolem , var. symbol, . Z potvrzení o odchozích úhradách bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na bankovní účet žalobkyně č. , č. účtu, v období od 7. 1. 2025 do 7. 7. 2025 celkem 19 605,01 Kč (bez platby částky 1 Kč pod jiným variabilním symbolem). O úhradu dlužné částky byla žalovaná žalobkyní upomínána předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2026, která byla dle potvrzení o podání odeslána žalované dne 30. 1. 2026.6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z následujících informací uváděných žalovanou: žalovaná žije v 5- nebo vícečlenné domácnosti, 5 nebo více osob z domácnosti má vlastní příjem, měsíční příjem žalované činí 9 031 Kč (ověřený žalobkyní dle transakcí na účtu 20 911 Kč), měsíčně vynakládá na splátky úvěrů 2 500 Kč, na bydlení 0 Kč, ne jiné nezbytné výdaje 0 Kč a na ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč. Výši měsíčního příjmu žalobkyně ověřila z přehledu příjmových transakcí na účtu žalované, nicméně z této listiny nelze ověřit, zda se skutečně jedná o mzdu žalované anebo platby na účet s jiným účelem, případně přeposílání finančních prostředků mezi účty žalované či dalších členů její domácnosti.7. Žaloba byla jako nedůvodná v plném rozsahu zamítnuta. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní (pod tehdejší obchodní firmou , právnická osoba, .) jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným, podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Obsah smlouvy je zachycen v listinné podobě. Listina sice nebyla řádně podepsána žalovanou, ale její totožnost byla ověřena přes bankovní identitu. Ostatně žalovaná uzavření smlouvy potvrdila a zaslala soudu i listinu obsahující smluvní ujednání, která se shoduje s listinou předloženou žalobkyní. Soud má však za to, že smlouva o úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout bez ohledu na námitku vznesenou žalovanou. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Žalobkyně nezjišťovala řádně výši a zdroj pravidelného příjmu žalované, kdy se spokojila pouze s přehledem příchozích plateb na účet žalované, ze kterého však nelze seznat, zda se jedná o mzdu žalované či jiný pravidelný příjem. Pokud se jedná o pravidelné výdaje žalované, žalobkyně vůbec nezkoumala jejich skutečnou výši ani strukturu a spokojila se s kusým prohlášením žalované a s vlastním výpočtem minimálních, a tedy ne obvyklých, výdajů žalované. Vzhledem k neexistenci zjištění ohledně příjmů a pravidelných výdajů žalované má soud za to, že úvěruschopnost žalované nebyla zkoumána řádně.9. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok nemohl být ani částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná na základě neplatné smlouvy čerpala finanční prostředky v celkové výši 14 660,62 Kč a uhradila celkem částku 19 605,01 Kč a žádné bezdůvodné obohacení jí tak nevzniklo. Žaloba tak byla v plném rozsahu zamítnuta.10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně plně úspěšné žalované byla přiznána jejich náhrada v plné výši 5 009,40 Kč, což představuje odměnu zástupce žalované ve výši 3 240 Kč, režijní paušály ve výši 900 Kč a částku odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z přiznané odměny a režijních paušálů ve výši 869,40 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupce žalované předložil soudu osvědčení o registraci plátce DPH. Odměna a režijní paušály byly přiznány za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a sepis vyjádření k žalobě). Odměna za jeden úkon činí 1 620 Kč dle § 7 advokátního tarifu a režijní paušál 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Odměna byla vypočtena ze základu 12 914,35 Kč, tj. bez žalobou uplatněného úroku (§ 8 odst. 1 věta druhá advokátního tarifu).11. Soud rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku z žaloby. Do základu poplatku se nezapočítává příslušenství žalobou uplatněné pohledávky a příslušenstvím je i úrok. Základem poplatku je tedy částka 12 914,35 Kč (částka 28 564,67 Kč ponížena o úrok ve výši 15 650,32 Kč). Řízení bylo zahájeno podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, se kterým se pojila poplatková povinnost ve výši 800 Kč, žalobkyně však uhradila částku 1 143 Kč. Elektronický platební rozkaz však nemohl být vydán, jelikož žalobě nebylo možno v celém rozsahu vyhovět na základě skutkových tvrzení uváděných žalobkyní. V řízení však bylo dále pokračováno, a proto vznikla žalobkyni povinnost doplacení soudního poplatku až do výše stanovené dle položky 1 písm. a) sazebníku, tj. do částky 1 000 Kč. Žalobkyně však zaplatila 1 143 Kč a proto soud rozhodl o vrácení přeplatku ve výši 143 Kč.