107 C 208/2020-49 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu 23. 7. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 11 283 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 543,55 Kč, s kapitalizovaným úrokem 6 665,64 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně a se smluveným 20,98% úrokem ročně žalovanou s tvrzením, že se jedná o nárok žalobce z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobcem [právnická osoba] [anonymizována tři slova], a žalovanou, č. smlouvy [číslo]. Žalobce tvrdil, že před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná z titulu této smlouvy zaplatila celkovou částku 3 036 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K jednání dne 14. 12. 2020 se účastníci ani jejich zástupci nedostavili a soud rozhodl na základě listinných důkazů předložených ve věci žalobcem. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, ze smlouvy o půjčce, smluvních podmínek bylo zjištěno, že mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa] [číslo], na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 5 319 Kč vypočtený jako poplatek za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč, smluvený úrok 819 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku 14 319 Kč se zavázala splatit ve 43 týdenních splátkách po 333 Kč, první splátku do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy. Poslední splátka byla stanovena na 10. 6. 2016. Z karty zákazníka ze 14. 8. 2015 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že bydlí jako podnájemník, nemá jiný spotřebitelský úvěr ani půjčku, má nezaopatřené dítě roč. 2015, je v domácnosti, na mateřské dovolené. V kolonce tohoto dotazníku s uvedením příjmu domácnosti byly uvedeny: státní podpora 6 251 Kč + 1 023 Kč, přídavky 4 000 Kč a další příjmy 9 000 Kč, takže byl tvrzen celkový příjem domácnosti žalované 20 274 Kč. V kolonce měsíčních výdajů domácnosti byla uvedena částka nájemného či inkasa 7 940 Kč, výdaje na domácnost 8 500 Kč, výdaje na telefon 400 Kč měsíčně, tedy celkové výdaje částkou 16 800 Kč. V kolonce dokumentů k ověření byl zatržen občanský průkaz, výplatní pásky, nájemní či ubytovací smlouva, SIPO a výměr státní podpory. Tyto doklady nebyly soudu k důkazu předloženy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem na žalobce. 4. Po zhodnocení shora uvedených listinných důkazů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce dne 4. 8. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které jí byly předány peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit a zaplatit další smluvené poplatky včetně smluveného úroku v celkové výši 5 319 Kč. Zavázala se vše splatit ve smluvených 43 týdenních splátkách po 333 Kč. Splátkový kalendář nedodržela, zaplatila dosud pouze částku 3 036 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena schopnost žalované úvěr splácet. K tomuto tvrzení byla žalobcem předložena k důkazu pouze zákaznická karta s údaji, které o svém příjmu uvedla sama žalovaná, a přímo z těchto údajů vyplývá, že žalovaná je v domácnosti, na mateřské dovolené, odkázána na sociální dávky. Další tvrzené příjmy nebyly v tomto řízení ničím zdůvodněny, soudu nebyly předloženy žádné doklady, z nichž by bylo zřejmé, jaké jsou skutečné příjmy žadatelky o spotřebitelský úvěr a jaké jsou skutečné její pravidelné výdaje. Žalovaná pohledávka byla smlouvou postoupena na žalobce. 5. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („ o. z.“), za jehož účinnosti došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když smlouva o zápůjčce představuje tzv. spotřebitelský úvěr dle tohoto zákona. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitele poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. Princip odpovědného úvěrování byl posílen novelou tohoto zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. zavedením sankce neplatnosti právního jednání, nedostojí-li věřitel odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele úvěr splácet. K této neplatnosti podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu, když se jedná o neplatnost jednání v rozporu se zákonem. Pokud by tomu bylo jinak, byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli. Pokud se jedná o důkazní břemeno ve věci posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce, pak soud dospěl k závěru, že žalobce toto důkazní břemeno neunesl. Z důkazu k tomuto tvrzení - zákaznické karty - vyplývá naopak fakt, že žalovaná neměla v době uzavření smlouvy o zápůjčce dostatek finančních prostředků, aby úvěr mohla splácet, a to i vzhledem k výdajům domácnosti, které sama uvedla, a k faktu, že je na mateřské dovolené a má pouze sociální dávky. Tvrzení o dalších příjmech nebylo v řízení prokázáno. Nebylo dále zjištěno, že by právní předchůdce žalobce zjišťoval a ověřoval případnou nezadluženost či zadluženost žalované, že by prováděl lustraci v přístupných registrech dlužníků apod. Zástupce žalobce se nedostavil k jednání soudu a zbavil se tak možnosti být poučen ze strany soudu o nutnosti doplnit důkazy týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované. Pokud byla smlouva o zápůjčce vyhodnocena jako neplatná smlouva dle § 588 o. z., soud pak posoudil tuto právní věc podle § 2 991 a násl. o. z. z titulu bezdůvodného obohacení žalované, které bezpochyby byla poskytnuta na základě neplatného právního úkonu částka 9 000 Kč a žalovaná z této částky vrátila pouze částku 3 036 Kč. Žalované tedy bylo uloženo zaplatit žalobci zbytek dluhu, tedy částku 5 964 Kč a pro prodlení se zaplacením tohoto dluhu také zákonný 8,05% úrok z prodlení ročně od 15. 5. 2020 do zaplacení. Splatnost této částky nastala na základě výzvy k plnění podle § 1958 a § 1968 o. z., žalované byla prokazatelně odeslaná předžalobní výzva ze dne 7. 5. 2020, byla odeslána prostřednictvím České pošty 10. 5. 2020 na adresu trvalého pobytu žalované dle evidence obyvatel. Soud považuje tuto výzvu za doručenou a částka 5 964 Kč se tak stala splatnou 14. 5. 2020. Ode dne následujícího je žalovaná povinna platit zákonný úrok z prodlení, přičemž výše tohoto úroku je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba pro neunesení důkazního břemene žalobcem zamítnuta. 6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhod soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobce byl ve věci úspěšný z 52,8 %, neúspěšný z 47,2 %, soud tedy rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci 5,6 % jeho celkových nákladů tohoto řízení. Náklady řízení žalobce představují částku 2 252 Kč, tj. soudní poplatek zaplacený žalobcem ve věci 800 Kč a náklady právního zastoupení žalobce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to podle § 14b vyhlášky za tři úkony právní služby po 300 Kč, 3x 100 Kč režijní paušál a DPH.