107 C 213/2020-56 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu 23. 7. 2020 se žalobce domáhal zaplacení částky 44 310 Kč s příslušenstvím v žalobě specifikovaným. Jednak požadoval pohledávku ve výši 24 640 Kč z titulu smlouvy o půjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaným č. smlouvy [číslo], a jednak částku 19 670 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi žalovaným a [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 26. 6. 2016. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce před uzavřením těchto smluv posoudil řádně schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] žalobce požadoval zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 24 640 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč a dlužných úhrad ve výši 8 640 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 7 822,33 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 629,67 Kč, - úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a - úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] požadoval zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 19 670 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15 148,21 Kč a dlužných úhrad ve výši 4 521,79 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 8 503,80 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 862,28 Kč, - úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 148,21 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a - úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 148,21 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K jednání dne 14. 12. 2020 se účastníci ani jejich zástupci nedostavili a soud rozhodl na základě listinných důkazů předložených ve věci žalobcem v nepřítomnosti účastníků. Ze smlouvy [číslo] ze dne 14. 10. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [anonymizována tři slova], smlouvu, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit smluvený poplatek 11 840 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost 3 200 Kč, ze smluveného úroku 2 240 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, celkovou dlužnou částku 27 840 Kč se zavázal splatit v 58 týdenních splátkách po 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 11. 2017. Z tvrzení žalobce bylo zjištěno, že z titulu tohoto smluvního vztahu žalovaný vrátil, tedy uhradil, částku 3 200 Kč. Z karty zákazníka podepsané žalovaným dne 14. 10. 2016 bylo zjištěno, že v době uzavření této smlouvy měl věřitel k dispozici údaje uvedené žalovaným v zákaznické kartě, a to že žalovaný je rozvedený, má učňovské vzdělání, nemá nezaopatřené děti, bydlí jako nájemník v samostatné domácnosti, je starobní důchodce. V době uzavření této smlouvy měl nesplacený úvěr u téhož věřitele, tedy u firmy [příjmení] [jméno] [příjmení] v celkové výši 21 970 Kč s měsíční splátkou 2 430 Kč. V kolonce měsíčních příjmů byly uvedeny sociální dávky 16 790 Kč, v kolonce výdajů částka 11 630 Kč. V této kartě byly zatrženy dokumenty na ověření - nájemní smlouva, SIPO a výměr podpory důchodu. Soudu však tyto listiny předloženy k důkazu nebyly. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že dne 26. 6. 2016 uzavřel žalovaný se [právnická osoba] [anonymizována tři slova], smlouvu, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek 13 320 Kč sestávající z poplatku za administrativní činnost 3 600 Kč, z úroku ve výši 2 520 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek 7 200 Kč. Celkovou dlužnou částku 31 320 Kč se zavázal splácet v pravidelných 58 týdenních splátkách po 540 Kč, první nejpozději 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy. Nejpozději měl tedy celkovou dlužno částku zaplatit 6. 8. 2017. Z tvrzení žalobce bylo zjištěno, že z titulu tohoto právního vztahu žalovaný uhradil 11 650 Kč. Z karty zákazníka ze dne 26. 6. 2016 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce v době uzavření této smlouvy měl k dispozici údaje uvedené žalovaným v této kartě, tedy že je nájemníkem, starobním důchodcem, má nesplacenou částku půjčky u [příjmení] [jméno] ve výši 12 900 Kč s celkovou měsíční splátkou 1 350 Kč. V kolonce měsíčních příjmů byla uvedena čistá mzda žalovaného 13 900 Kč jako jediný jeho příjem. V kolonce měsíčních výdajů byly vyplněny nájem/inkaso, výdaje domácnosti a splátky úvěru, takže celkové výdaje byly uvedeny částkou 9 200 Kč měsíčně. Jako ověřené dokumenty byly zatrženy v tomto dotazníku nájemní smlouva, SIPO a výměr podpory důchodu. Ani tyto doklady nebyly soudu předloženy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a jejích příloh, z oznámení o postoupení pohledávek a dokladů o odeslání bylo zjištěno, že obě žalované pohledávky byly postoupeny smlouvou původním věřitelem na žalobce. 4. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („ o. z.“), za jehož účinnosti došlo k uzavření obou smluv o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., a podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když obě smlouvy představují tzv. spotřebitelský úvěr dle tohoto zákona. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitele poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr neplatná. Princip odpovědného úvěrování byl posílen novelou tohoto zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. zavedením sankce neplatnosti právního jednání, nedostojí-li věřitel odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele úvěr splácet. K této neplatnosti podle § 588 o. z. soud přihlíží i bez návrhu, když se jedná o neplatnost jednání v rozporu se zákonem. Pokud by tomu bylo jinak, byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli. Pokud se jedná o důkazní břemeno ve věci posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce, pak soud dospěl k závěru, že žalobce toto důkazní břemeno neunesl, a to ani u jedné z tvrzených smluv. Obě smlouvy byly uzavřeny v poměrně krátké době po sobě, první 26. 6. 2016, druhá 14. 10. 2016 a ze zákaznických karet předložených žalobcem vyplynulo, že údaje uvedené v těchto kartách, zejména o výši příjmu žalovaného, tedy žadatele o úvěr, jsou rozporuplné. Tvrdilo se v nich, že žalovaný jako starobní důchodce pobírá příjem 13 900 Kč (označený jako čistou mzdu) a krátce na to příjem 16 790 Kč jako státní sociální dávky. Nebylo prokázáno, že by žalobce tyto údaje jakýmkoliv způsobem řádně prověřil. Soudu nebyly předloženy dokumenty, z nichž údajně byly tyto částky ověřovány. Totéž se týká tvrzených výdajů žalovaného. Již ze zákaznických karet vyplývá, že v době uzavření první smlouvy již měl žalovaný jinou nesplacenou půjčku, v době uzavření druhé smlouvy minimálně další úvěr z 26. 6. 2016, dosud nesplacený. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval eventuální další zadluženost žalovaného lustrací v přístupných veřejných registrech dlužníků apod. Nebylo zjištěno, že by prověřoval existenci či neexistenci vyživovacích povinností. Nebyly žádným způsobem ověřovány ani výdajové položky žalovaného. Soud dospěl tedy k závěru, že ani u jedné ze smluv nebyla právním předchůdcem žalobce posouzena s dostatečnou, odbornou péčí schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, že by tuto tzv. úvěruschopnost žalovaného posoudil věřitel na základě dostatečných informací. Na základě toho byly obě smlouvy o zápůjčce vyhodnoceny jako neplatné smlouvy dle § 588 o. z., tedy jako smlouvy uzavřené v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a věc byla posouzena podle § 2991 a násl. o. z. z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Na základě jedné ze smluv byla žalovanému poskytnuta částka 16 000 Kč a žalovaný z titulu tohoto právního vztahu uhradil částku 3 200 Kč, zůstává mu tedy zaplatit částka 12 800 Kč. Z titulu druhého smluvního vztahu bylo zapůjčeno 18 000 Kč a žalovaný z této částky uhradil 11 650 Kč, zbývá mu tedy k úhradě 6 350 Kč. Soud tedy zavázal žalovaného zaplatit žalobci, který je ve věci aktivně legitimován, když obě pohledávky byly na něj smlouvou postoupeny, částku 12 800 Kč a 6 350 Kč, a ve zbytku požadované jistiny byla žaloba zamítnuta. Zástupce žalobce se nedostavil k jednání a zbavil se tak možnosti být ze strany soudu poučen o nutnosti doplnit důkazy týkající se řádného z