110 C 295/2020-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném 23. 7. 2020 domáhala po žalovaném úhrady 5 996 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny ve výši 4 865,38 Kč od 28. 6. 2016 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 20,98 % ročně z jistiny ve výši 4 865,38 Kč od 21. 6. 2016 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaný uzavřeli 24. 8. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a tento se zavázal uvedenou částku spolu s úrokem a poplatky ve výši 3 546 Kč, tj. 9 546 Kč, vrátit předchůdkyni ve 43 týdenních splátkách po 222 Kč do 20. 6. 2016. Žalovaný uhradil 3 550 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla dostatečně posouzena na základě informací získaných od žalovaného, kdy tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. 2. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi předchůdkyní a žalovaným dne 24. 8. 2015 soud zjistil, že předchůdkyně poskytla na základě smlouvy [číslo] v hotovosti žalovanému dne 24. 8. 2015 částku ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, s úrokem ve výši 546 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 1 800 Kč, celkem 9 546 Kč, vrátit předchůdkyni formou 43 týdenních splátek po 22 Kč do 20. 6. 2016. 3. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný uhradil 3 550 Kč. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v průběhu celého řízení zůstal nečinný. Netvrdil, že by uhradil ještě další částky. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil. Soud tedy ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 5. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, že předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s tímto zákonem. Na základě tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, které žalobkyně uvedla v žalobě, soud nedospěl k závěru, že by byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána, a to s odbornou péčí úvěr splácet, když žalobkyně k průkazu předložila toliko kartu zákazníka ze dne 24. 8. 2015, ze které vyplynulo, že žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník u Obce Horní Suchá s průměrným čistým měsíčním příjmem 11 000 Kč, příjem družky je 7 600 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, z karty zákazníka vyplynulo, že tento platí nájem 3 200 Kč, má výdaje na domácnost 9 000 Kč, další splátky 1 700 Kč, výdaje na telefon 200 Kč měsíčně, celkem výdaje 14 100 Kč měsíčně. Použitelný příjem, který vzala předchůdkyně v potaz, představoval 18 600 Kč měsíčně. Z karty zákazníka vyplynulo, že žalovaný k ověření předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, doklad o platbách inkasa a doklad družky o pobírání rodičovského příspěvku. Ani jedna z uvedených listin však soudu přes poučení předložena nebyla, a to i přesto, že u jednání byla žalobkyně (prostřednictvím právního zástupce) poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů ve vztahu ke skutečnostem rozhodným pro posouzení jejího nároku, pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti. Žalobkyně ničeho ani nedotvrdila. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že nespoléhala při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předchůdkyně pouze na údaje tvrzené žalovaným, má soud za to, že předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, když závěr o majetkových a osobních poměrech žalovaného, jakožto spotřebitele, není možno dovodit pouze na základě informací žalovaného. 7. Poskytla-li tedy předchůdkyně žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ, je smlouva neplatná, a podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. 8. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosoudní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržel částku ve výši 6 000 Kč. Uhradil 3 550 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 2 450 Kč (6 000 – 3 550) byla tedy přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. a splatnost uvedené částky nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 7. 5. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 14. 5. 2020 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 10. 5. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Žalovanému vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 15. 5. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly.