106 C 439/2020-57 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2020 se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím a částky 1 149 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 1. 10. 2018 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] Smlouvu žalovaná uzavřela v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru [právnická osoba] Při podpisu smlouvy žalovaná obdržela požadovanou výši jistiny ve výši 3 000 Kč, což stvrdila podpisem smlouvy. Zároveň se žalovaná zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím do 31. 10. 2018. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou převedena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 7. 1. 2020. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 4 252 Kč a představovala neuhrazenou jistinu 3 000 Kč, nesplacenou smluvní pokutu ve výši 1 152 Kč, neuhrazené náklady za upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně dále požaduje úhradu částky 1 149 Kč, jenž představuje smluvní pokutu z částky 3 000 Kč od 1. 11. 2018 do 19. 11. 2019. Žalobkyně zasílala žalované předžalobní upomínku dne 7. 9. 2020, ovšem bezvýsledně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání, jenž se ve věci konalo dne 8. 3. 2021, se nedostavil žádný z účastníků, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Soud jednal a rozhodl ve věci samé vycházeje přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). Soud provedl ve věci dokazování, a to smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 9. 12. 2019, dále smlouvou o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 1. 10. 2018, dále formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 10. 2018, obchodními podmínkami [právnická osoba], tabulkou žalobkyně KIZAP [číslo], potvrzením o přijetí platby za prodané portfolio ze dne 19. 12. 2019, upomínkou ze dne 10. 11. 2018, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 1. 12. 2018, předžalobní výzvou k úhradě ze dne 12. 12. 2018, oznámením o postoupení pohledávem ze dne 7. 1. 2020, poštovním podacím archem odesílatele [právnická osoba] ze dne 8. 1. 2020, předžalobní výzvou k plnění ze dne 7. 9. 2020, poštovním podacím archem [příjmení] [příjmení] ze dne 9. 9. 2020. Žalobkyně v tomto řízení odvíjela svou aktivní legitimaci od tvrzení, že pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019 postoupena na žalobkyni. Soudu byla předložena smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi [právnická osoba] a žalobkyní, kdy předmětem smlouvy je postoupení pohledávek uvedených v příloze [číslo]. Soudu nebyla předložena příloha [číslo] jenž měla obsahovat seznam postoupených pohledávek, byla předložena listina označená KIZAP [číslo] jako příloha ke smlouvě o postoupení. Soud nemá za to, že by tato listina obsahovala seznam pohledávek ani z ní není zjevné, že by na žalobkyni byla postoupena pohledávka, jenž je předmětem tohoto řízení. Dále bylo soudu předloženo oznámení původního věřitele ze dne 7. 1. 2020, které dle obsahu obsahuje oznámení, že se žalobkyně stala věřitelem pohledávky, která vznikla vůči žalované [právnická osoba] ze smlouvy o půjčce [číslo]. Soud v daném případě nemá za to, že by žalobkyně prokázala postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, neboť nebyl soudu předložen seznam postoupených pohledávek a listinu označenou KIZAP [číslo] nepovažuje soud za seznam postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky by bylo možno prokázat oznámením původního věřitele. Je ovšem nutné, aby toto oznámení původního věřitele bylo původním věřitelem odesláno žalované. K tomuto žalobkyně předložila soudu poštovní podací arch, dle kterého dne 8. 1. 2020 byla žalované zasílána zásilka odesílatelem KRUK ČR a SR. Z předložené listiny tedy nevyplývá, že by původní věřitel odesílal žalované oznámení o postoupení pohledávky. Žalobkyně se nedostavila k jednání, proto jí nemohlo být ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dáno poučení o potřebě doplnit tvrzení a označit a předložit důkazy ohledně aktivní legitimace. Poučovací povinnost soudu se váže pouze na jednání. Soud proto uzavírá, že nebyla prokázána aktivní legitimace žalobkyně k podání této žaloby. Žaloba je tak nedůvodná a v celém rozsahu byla zamítnuta. Tak, jak je uvedeno ve výroku I., bylo řízení ve smyslu ust. § 96 o. s. ř. zastaveno co do částky 1 249 Kč, když žalobkyně žalobu v tomto rozsahu vzala zpět. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované objektivně žádné náklady řízení nevznikly.