107 C 113/2021-25 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 092 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaná ve dnech 28. 5. 2018, 22. 1. 2020, 20. 5. 2020 a 31. 10. 2020 při jízdě na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala úhradu částky 1 520 Kč, představující jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, a částky 3x 1 524 Kč, představující jízdné ve výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč Dohodou, která byla na místě s žalovanou sepsána, žalovaná uznala nárok žalobkyně. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a žalobkyně se proto domáhá rovněž úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud při rozhodování vycházel z obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaná se přepravovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy provozovaným žalobkyní a na výzvu přepravního kontrolora se neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána dohoda s cestujícím [číslo] to dne 28. 5. 2018, trolejbusem [číslo] jízdné činilo 20 Kč; dohoda s cestujícím [číslo] dne 22. 1. 2020, autobusem [číslo] jízdné činilo 24 Kč; dohoda s cestujícím [číslo] dne 20. 5. 2020, tramvají [číslo] jízdné činilo 24 Kč a dohoda s cestujícím [číslo] dne 31. 10. 2020, trolejbusem [číslo] jízdné činilo 24 Kč. Totožnost žalované byla ověřena z jejího [číslo obč. průkazu]. Žalovaná ve všech uvedených případech dohody podepsala, avšak neuhradila na místě dlužné jízdné pro jednotlivou jízdu ani přirážku k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu. V každém z uvedených případů žalovaná v dohodě uznala dlužnou částku co do důvodu a výše 1 520 Kč dne 28. 5. 2018, skládající se z dlužného jízdného ve výši 20 Kč a přirážky ve výši 1 500 Kč, a v ostatních případech do výše 1 524 Kč, skládající se z dlužného jízdného ve výši 24 Kč a přirážky ve výši 1 500 Kč, a zavázala se ji zaplatit nejpozději do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by jízdné a přirážku k jízdnému žalobkyni uhradila. K plnění byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 29. 1. 2021. 4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovanou jako cestující byla konkludentně uzavřena přepravní smlouva podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to tím, že žalovaná nastoupila do vozidla přístupného jen s platným jízdním dokladem. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné v souladu s výše uvedeným ustanovením a § 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Protože se žalovaná na výzvu přepravního kontrolora neprokázala platným jízdním dokladem, porušila tak svou zákonnou povinnost podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vzniklo dopravci právo požadovat kromě dlužného jízdného ve výši 20 Kč a 24 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč v souladu s § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a § 18a odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona o silniční dopravě, a to za každou z uvedených jízd bez platného jízdního dokladu. Tyto pohledávky navíc žalovaná co do důvodu i výše písemně uznala podle § 2053 o. z., čímž se má za to, že dluh v době uznání trval. Soud proto žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni částku 6 092 Kč. Protože žalovaná dlužné jízdné a přirážku k jízdnému do 15 dnů od zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu neuhradila, dostala se následujícím dnem do prodlení podle § 1968 o. z., zavázal ji soud podle § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal procesně neúspěšnou žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za sepis předžalobní výzvy a žaloby po 100 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.