107 C 229/2021-86 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 26. 10. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 613,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 3. 1. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše disponibilního úvěrového limitu 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni spolu s úroky a poplatky ve splátkách po 2 146 Kč měsíčně vždy ke každému 15. dni v měsíci. Podpisem smlouvy žalovaný přistoupil ke smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti úvěr splácet a zavázal se hradit měsíčně pojištění ve výši 0,65 % aktuálního dluhu. Součástí smlouvy byla také dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty Cofidis a dále rámcová smlouva o platebních službách. Závazek sjednaný ve smlouvě žalobkyně splnila a dne 3. 1. 2018 převedla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě sjednaný úvěr. Žalovaný své povinnosti neplnil, když nehradil jednotlivé splátky řádně a včas. Žalobkyně dopisem ze dne 1. 3. 2019 odstoupila od smlouvy a toto odstoupení dle smluvních podmínek nabylo účinnosti dne 15. 3. 2019. Nesplacený úvěr ve výši 10 613,50 Kč se tak stal okamžitě splatným. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného požaduje poplatek za 1. písemnou upomínku ve výši 300 Kč, poplatek na 2. upomínku ve výši 500 Kč, poplatek za ukončení smlouvy ve výši 1 000 Kč a smluvní pokutu za porušení povinnosti řádně splácet úvěr ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní upomínky odeslané dne 4. 3. 2019. 2. V doplnění žaloby ze dne 13. 10. 2021 žalobkyně uvedla, že žalovanému poskytla částku 32 810 Kč na nákup zboží Elektrolux EN [číslo] a zároveň mu poskytla kreditní kartu, kterou žalovaný nikdy neaktivoval. Žalovaný na splátkách uhradil celkem částku 40 713 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v doplnění k žalobě k výzvě soudu uvedla, že ve smlouvě žalovaný stvrdil svým podpisem, že jeho měsíční příjem činí 18 000 Kč, hradí nájem ve výši 1 500 Kč a nemá žádné srážky ze mzdy a exekuce. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně vycházela z údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva. Na tomto základě stanovila výdaje žalovaného na částku 7 750 Kč. K této částce přičetla náklady žalovaného na splátky ve výši 2 146 Kč měsíčně a dospěla k závěru, že příjem žalovaného byl dostatečný pro pokrytí jeho výdajů i splátek. Příjmy a výdaje žalobkyně ověřila telefonicky a exekuce a závazky po splatnosti zkontrolovala v registrech [příjmení], [příjmení], insolvenčním rejstříku a Crif. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 10. 11. 2021 se nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru N-TIMES a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru N-TIMES soud zjistil, že dne 2. 1. 2018 spolu účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše disponibilního úvěrového limitu 40 000 Kč, skládající se ze 2 části – účelové, kterou může žalovaný čerpat průběžně a opakovaně za čelem financování nákupu zboží nebo poskytování služeb u smluvního obchodníka, a neúčelové. Jako předmět nákupu je uvedeno zboží Elektrolux [anonymizováno] za kupní cenu 32 810 Kč zaplacenou z předmětného úvěru. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit v 24 měsíčních splátkách po 2 014 Kč spolu s měsíčním pojistným ve výši 132 Kč. Roční úroková sazba činí 46,13 % Součástí smlouvy je také ujednání, v němž si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, dále dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty Cofidis a rámcová dohoda o platebních službách. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost a je zaměstnán od 1. 7. 2017 jako dělník ve [právnická osoba] společnost s příjmem 18 000 Kč měsíčně. Nájem bez služeb a energií uvedl ve výši 1 500 Kč. 5. Z odstoupení od smlouvy o úvěru, výzvy k okamžité úhradě dluhu a oznámení o zániku pojištění soud zjistil, že dopisem ze dne 1. 3. 2019 žalobkyně odstoupila od smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] z důvodu porušení povinností vyplývajících ze smlouvy žalovaným, když byl v prodlení s úhradou více než 2 úvěrových splátek nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než 3 měsíce a dluh neuhradil ve lhůtě 30 dnů ani přes předchozí výzvu. Odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti okamžikem doručení, čímž došlo k okamžité splatnosti neuhrazených peněžitých závazků ve výši 37 413,50 Kč. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 5. 3. 2019. 6. Z potvrzení o čerpání – výpis obratů soud zjistil, že dne 3. 1. 2018 došlo k převodu částky 32 810 Kč z účtu 35 [bankovní účet] na účet [bankovní účet]. 7. Z upomínek při prodlení spotřebitele soud zjistil, že žalobkyně dne 1. 4. 2018, 1. 6. 2018 a 1. 8. 2018 upozornila žalovaného na prodlení se splátkou. 8. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně prověřila finanční stav žalovaného v registrech [příjmení], [příjmení], CRIF a insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem. 9. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalovaný čerpal částku 32 810 Kč a uhradil celkem částku 40 713 Kč. 10. Z dalších žalobkyní doložených listin soud nic podstatného ve věci nezjistil. 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o úvěru, na základě které dne 3. 1. 2018 poskytla žalobkyně žalovanému na nákup zboží částku 32 810 Kč a žalovaný se tuto částku s poplatkem a úroky zavázal vrátit žalobkyni formou měsíčních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu ust. § 1810 a následujících o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byla žalobkyně povinna postupovat také v intencích ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje, a z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že splnila svou zákonnou povinnost, když při zjišťování individuálních příjmů a výdajů žalovaného vycházela pouze z tvrzení žalovaného, jež nebylo ničím doloženo, nevyžádala si od něj žádné doklady o výši jeho příjmů, plateb na bydlení, inkasa a jiných pravidelných výdajů, a výši plateb nijak neověřila. Žalobkyně dále, pokud jde o výdaje žalovaného, dle svého uvážení vycházela z údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva. Na tomto základě stanovila výdaje žalovaného na částku 7 750 Kč. Soud má za to, že takto paušálně stanovené částka, jakožto částka odpovídající minimálním výdajům žalovaného, byť v případě životního minima stanovená zákonem, nic nevypovídá o konkrétních výdajích žalovaného, které mohou být i mnohonásobně vyšší a jejich konkrétní výše není s takovouto paušální částkou v žádném poměru. Pokud jde o výdaj na bydlení, tento dle údajů uvedených ve smlouvě činil 1 500 Kč bez nákladů na služby a energie, z čehož je zcela zřejmé, že výdaje žalovaného nebyly řádně prověřeny. Pokud jde o provedenou lustraci žalovaného v registru [příjmení] a dalších registrech, byť s výsledkem negativním, soud poukazuje na to, že toto zjištění nemá relevantní význam, neboť nemůže nic vypovídat o schopnostech žalovaného úvěr řádně splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2021 čj. 15 Co 271/2020-80). Soudu byla předložena tvrzení žalovaného uvedená ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, avšak nikoliv listiny prokazující zejména jeho tvrzené příjmy a výdaje. Na tomto místě je nezbytné poukázat na závěry rozsudk