107 C 241/2021-22 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 040 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaná dne 8. 3. 2014 a 1. 7. 2014 při jízdě na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby po ní žalobkyně požadovala úhradu částky 3 040 Kč, představující jízdné ve výši 2x 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou z uvedených jízd bez jízdního dokladu. Dohodami, které byly na místě s žalovanou sepsány, žalovaná uznala nároky žalobkyně. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně se proto domáhá rovněž úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud při rozhodování vycházel z obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne 8. 3. 2014 cestovala žalovaná prostředkem hromadné dopravy, tramvají na lince [číslo] provozované žalobkyní, a dne 1. 7. 2014 tramvají na lince [číslo] na výzvu přepravního kontrolora se neprokázala platným jízdním dokladem. Na místě o tom byly sepsány dohody s cestujícím dne 8. 3. 2014 č. I [číslo] a dne 1. 7. 2014 č. I [číslo], v nichž žalovaná uznala co do důvodu a výše pohledávku žalobkyně za její osobou za každý z uvedených případů ve výši 1 520 Kč, která se skládala z dlužného jízdného ve výši 20 Kč a přirážky ve výši 1 500 Kč Tyto částky se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni nejpozději do patnácti kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Totožnost žalované byla ověřena z jejího [číslo obč. průkazu] Dohody žalovaná podepsala. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by jízdné a přirážky k jízdnému žalobkyni uhradila. K plnění byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 30. 3. 2021. 4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovanou jako cestující byla konkludentně uzavřena přepravní smlouva podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to tím, že žalovaná nastoupila do vozidla přístupného jen s platným jízdním dokladem. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné v souladu s výše uvedeným ustanovením a ust. § 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Protože se žalovaná na výzvu přepravního kontrolora neprokázala platným jízdním dokladem, porušila tak svou zákonnou povinnost podle ust. § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, vzniklo dopravci právo požadovat kromě dlužného jízdného ve výši 20 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč v souladu s ust. § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona o drahách. Tuto pohledávku navíc žalovaná co do důvodu i výše písemně uznala podle ust. § 2053 o. z., čímž se má za to, že dluh v době uznání trval. Soud proto žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni částku 3 040 Kč. Protože žalovaná dlužné jízdné a přirážku k jízdnému do 15 dnů od zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu neuhradila, dostala se následujícím dnem do prodlení podle ust. § 1968 o. z., zavázal ji soud podle ust. § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal procesně neúspěšnou žalovanou nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za sepis předžalobní výzvy a žaloby po 100 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.