107 C 291/2021-26 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 520 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaný dne 11. 1. 2017 při jízdě na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu částky 1 520 Kč, představující jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč Dohodou, kterou byla na místě s žalovaným sepsána, žalovaný uznal nárok žalobkyně. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto se žalobkyně domáhá rovněž úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud při rozhodování vycházel z obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobkyní. 3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne 11. 1. 2017 cestoval žalovaný prostředkem hromadné dopravy autobusem na lince [číslo] provozované žalobkyní a na výzvu přepravního kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem. Na místě o tom byla sepsána dohoda s cestujícím [číslo] v níž žalovaný uznal co do důvodu a výše pohledávku žalobkyně za jeho osobou ve výši 1 520 Kč, která se skládala z dlužného jízdného ve výši 20 Kč a přirážky ve výši 1 500 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni nejpozději do patnácti kalendářních dnů ode dne zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho [číslo obč. průkazu] Dohodu žalovaný podepsal. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by jízdné a přirážku k jízdnému žalobkyni uhradil. K plnění byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 20. 5. 2020. 4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovaným jako cestujícím byla konkludentně uzavřena přepravní smlouva podle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to tím, že žalovaný nastoupil do vozidla přístupného jen s platným jízdním dokladem. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit stanovené jízdné v souladu s výše uvedeným ustanovením a ust. § 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Protože se žalovaný na výzvu přepravního kontrolora neprokázal platným jízdním dokladem, porušil tak svou zákonnou povinnost podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vzniklo dopravci právo požadovat kromě dlužného jízdného ve výši 20 Kč i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč v souladu s ust. § 18a odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona o silniční dopravě. Tuto pohledávku navíc žalovaný co do důvodu i výše písemně uznal podle ust. § 2053 o. z., čímž se má za to, že dluh v době uznání trval. Soud proto žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč. Protože žalovaný dlužné jízdné a přirážku k jízdnému do 15 dnů od zjištění jízdy bez platného jízdního dokladu neuhradil, dostal se následujícím dnem do prodlení podle ust. § 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že zavázal procesně neúspěšného žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za sepis předžalobní výzvy a žaloby po 100 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.