108 C 295/2021-37 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 6 856 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 25. 6. 2020 se žalobkyní smlouvu o zápůjčce (Smlouva), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne 25. 6. 2020. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 1 300 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 25. 7. 2020, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaný zaškrtl řádek s textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce je žalovaným podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Tento PIN je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky zákona. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení v zákonné výši a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (písemné výzvy odeslány dne 1. 8. 2020, 8. 8. 2020, 15. 8. 2020, 24. 8. 2020, 8. 9. 2020). Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně se domáhá rovněž zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši. 2. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 25. 6. 2020 je datována smlouva o zápůjčce, v níž je žalobkyně označena jako věřitel a žalovaný jako klient. Smlouva vymezuje práva a povinnosti smluvních stran při poskytnutí zápůjčky ve výši 4 000 Kč a není opatřena podpisem žalovaného. Dne 25. 6. 2020 poukázala žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet částku 4000 Kč. Dne 16. 6. 2021 vyhotovila zástupkyně žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalovanému, v níž jej vyzvala k zaplacení žalované částky do 3 dnů. Výzva byla žalovanému odeslána doporučenou poštovní zásilkou dne 17. 6. 2021. 3. Žalobkyně opírala svůj žalobní nárok o tvrzení, že uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému zápůjčka ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit poplatek. Tvrzení žalobkyně o existenci smlouvy uzavřené mezi účastníky však nebylo v řízení prokázáno. Písemná smlouva o zápůjčce neobsahuje žádný projev vůle žalovaného a v řízení nebylo prokázáno, že došlo k jejímu uzavření jiným způsobem. Tyto skutečnosti žalobkyně pouze tvrdila, avšak neprokázala. Soud se proto zabýval otázkou, zda lze vyhovět nároku žalobkyně z jiného právního titulu, neboť pokud by žalovaný od žalobkyně přijal bez právního důvodu finanční prostředky, jednalo by se o jeho bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. V tomto směru má soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla dne 25. 6. 2020 žalovanému k jeho dispozici částku 4 000 Kč a v tomto rozsahu se tedy žalovaný (za absence jiného právního důvodu plnění) na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a toto bezdůvodné obohacení je povinen žalobkyni vrátit. Splatnost bezdůvodného obohacení nastala ke dni 23. 6. 2021 na základě předžalobní výzvy žalobkyně a od 24. 6. 2020 je žalovaný ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Z těchto důvodů bylo žalobě vyhověno co do částky 4 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši od 24. 6. 2020. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť v tomto rozsahu jsou uplatněny nároky plynoucí ze smlouvy, jejíž existence nebyla v řízení prokázána. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak vlastním zaviněním možnosti být ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalšího dokazování. 4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 16 % účelně vynaložených nákladů řízení, které žalobkyně vynaložila celkem částkou 1 489 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, tří úkonů právní služby po 200 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 189 Kč a žalobkyně má právo na zaplacení 16 %, tj. částky 208 Kč.