108 C 352/2021-130 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 17 597,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 a její přílohy č. 1 – Seznamu pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení]“), nabyla žalobkyně pohledávku za žalovanou. [příjmení] uzavřela se žalovanou dne 21. 12. 2016 Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] (dále jen Smlouva o úvěru), v níž se [příjmení] zavázala poskytnout žalované úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % čerpaného úvěru. Převzetím kreditní karty klient vyslovuje souhlas s výší úvěrového rámce stanoveného [příjmení] a se zvolenými doplňkovými službami. [příjmení] svůj závazek splnila, otevřela žalované úvěrový účet č. [bankovní účet] a vydala žalované kreditní kartu. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu [příjmení] využila svého práva a prohlásila úvěr dopisem ze dne 31. 5. 2019 za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaná uzavřela s [příjmení] splátkovou dohodu, v rámci které výslovně uznala svůj dluh v plné výši, včetně veškerých poplatků a pokut a zavázala se dluh opětovně splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná však ani tuto dohodu nedodržela a dlužnou částku zcela nesplatila. Žalovaná tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 14 406 Kč, smluvní poplatky ve výši 3 191,97 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 25. 2. 2020 ve výši 882,84 Kč úrok z prodlení ve výši 9,75 % p.a. z částky 14 406 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 22,68 % p.a. z částky 14 406 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. Za celou dobu trvání smluvního vztahu žalovaná vyčerpala finanční prostředky ve výši 45 858,41 Kč a zaplatila celkem 45 197,82 Kč. 2. Dne 18. 2. 2020 je datována smlouva o postoupení pohledávek, v níž společnost [právnická osoba] je označena jako postupitel a žalobkyně jako postupník. Předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávek specifikovaných v příloze č. 1 této smlouvy. Příloha č. 1 obsahuje 1021 pohledávek, které jsou částečně seřazeny do vzestupné řady podle čísel smluv. Na řádku 839 je uvedeno jméno, příjmení a adresa žalované a číslo smlouvy [číslo] Tyto skutečnosti má soud za prokázány u vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek a Přílohy č. 1 ke smlouvě. Dne 30. 9. 2015 je datována smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] dispozice k této smlouvě, v nichž [příjmení] je poskytovatelem úvěru a žalovaná je klientem. [příjmení] se zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr, který lze čerpat formou kreditní karty do výše 15 000 Kč žalovaná se zavázala úvěr splácet formou sjednaných splátek. Tyto skutečnosti má sodu za prokázány z vyhotovení smlouvy a dispozic. Dne 18. 7. 2019 byla mezi [příjmení] a žalovanou uzavřena dohoda o splátkách dluhu, v níž je uvedeno, že žalovaná má vůči [anonymizováno] na základě smlouvy [číslo] ze dne 21. 12. 2016 splatný dluh ve výši 18 598 Kč, který uznává co do důvodu a výše a zavazuje se jej zaplatit formou splátek uvedených v dohodě, a to pod ztrátou výhody splátek tak, jak je formulováno v dohodě. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z dohody. 3. Kromě výše uvedených listin provedl soud důkaz výpisy ke kreditní kartě, rozhodnutím o zesplatnění, poštovním podacím archem, výzvami, oznámením o postoupení, formulářem pro standardní informace, sazebníkem poplatků, produktovými podmínkami a platební historií, avšak z těchto listin neučinil s ohledem na níže uvedený právní závěr žádná relevantní skutková zjištění. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalované revolvingový úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet sjednaným způsobem. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 následujících občanského zákoníku ve znění smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Žalobkyně v řízení neposkytla soudu žádná skutková tvrzení o tom, zda a jakým způsobem její právní předchůdce vynaložil před uzavřením smlouvy odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalované. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o této právně významné skutečnosti. Žalobkyně proto netvrdila, ani neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložit odbornou péči při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalované celkem částku 44 858,41 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 45 197,82 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Žalovaná tak předchůdci žalobkyně zaplatila více, než čerpala. 5. Dne 18. 7. 2019 byla mezi [příjmení] a žalovanou uzavřena dohoda o splátkách dluhu, v níž je uvedeno, že žalovaná má vůči [anonymizováno] na základě smlouvy [číslo] ze dne 21. 12. 2016 splatný dluh ve výši 18 598 Kč a tento uznává co do důvodu a výše. K tomuto je nutno zmínit, že takto specifikovaný dluh žalované plynoucí z uzavřené smlouvy, není specifikován dostatečně určitě, neboť není patrno, z čeho se částka 18 598 Kč skládá, to zejména s ohledem na skutečnost, že s ohledem na typ smlouvy je celková částka dluhu složena z jistiny, úroků smluvních i úroků z prodlení, poplatků apod. Kromě toho hmotněprávní uznání ve smyslu § 2053 občanského zákoníku nepředstavuje nový právní titul dluhu, pouze vytváří vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době uznání trval. V daném případě je však z provedeného řízení zřejmé, že jsou tu okolnosti, které tuto domněnku vyvrací, a to zejména v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. 6. S ohledem na výše uvedené byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, neboť smluvní základ nároku žalobkyně vůči žalované není dán a své bezdůvodné obohacení žalovaná již zaplatila. 7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.