109 C 199/2021-71 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 14 668,88 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 954,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 088,53 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 189,59 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 9 %, úrok 29 % ročně z částky 8 189,59 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 27. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce právní předchůdkyně žalobkyni řádně prověřovala solventnost žalovaného. Žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento se zavázal s částkou vrátit zároveň 7 360 Kč, když 1 331 Kč činil úrok, 3 683 Kč poplatek za administrativní činnost a 2 346 K poplatek za splácení. Žalovaný nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena 4. 10. 2018. V žalobě je tvrzeno, že ke dni 5. 3. 2019 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení, kdy dlužná jistina činí 8 189,59 Kč a dlužný poplatek 6 479,29 Kč. Žaloba není formulována ve svých tvrzeních tak, že by se žalobkyně domáhala jen určité částky, je tvrzeno, že dlužná jistina a dlužný poplatek k danému dni činí souhrnně částku 14 668,88 Kč. Nadále však uvádí, že žalovaný uhradil částku 2 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok ve výši 1 088,53 Kč je vypočten z úroku ve výši 29 % ročně z jistiny 8 189,59 Kč od 9. 8. 2019 do 20. 1. 2020. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 954,09 Kč je vypočten ze zákonného úroku ve výši 9 % ročně z částky 8 189,59 Kč od 12. 10. 2018 do 20. 1. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 27. 9. 2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, žalovanému poskytnuto 10 000 Kč, tento se zavázal uhradit se zapůjčenou částkou úrok ve výši 1 331 Kč, poplatek za administrativní činnost 3 683 Kč a poplatek za komfortní splácení 2 346 Kč Celkem mělo být uhrazeno 17 360 Kč ve 45 splátkách po 386 Kč, poslední splátka má činit 376 Kč. RPSN činilo 297,69 %. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, součástí postoupení byla také pohledávka za žalovaným, což bylo zjištěno ze seznamu postoupených pohledávek pod [číslo]. 5. Ze zákaznické karty, žádosti o spotřebitelských úvěr ze dne 27. 9. 2018 soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že bydlí jako nájemce, má jednu vyživovanou osobu, není vlastníkem auta, pracuje na plný pracovní úvazek jako čistič objektu, jeho čistý příjem činí 14 980 Kč, další příjmy domácnosti 17 000 Kč. Běžné měsíční výdaje byly odhadnuty na souhrnnou částku 5 000 Kč bez bližšího zdůvodnění. 6. Žalobkyně svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala dle ust. § 1879 o.z. smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřenou mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, kdy dle přiloženého seznamu postoupených pohledávek byla pohledávka za žalovaným společností [právnická osoba] postoupena na žalobkyni. Dále žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle ust. § 2390 o.z. Toto tvrzení prokázala smlouvou o zápůjčce ze dne 27. 9. 2018, kdy žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento se s částkou 10 000 Kč zavázal uhradit poplatky v souhrnné výši 7 360 Kč, částka měla být zaplacena ve 45 týdenních splátkách. Žalobkyně však ani po poučení ze strany soudu řádně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného, když tuto povinnost jí ukládá ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jedná o spotřebitelský vztah. Žalobkyně k prokázání tvrzení předložila zákaznickou kartu, žádost o spotřebitelský úvěr. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a to zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Pokud žalobkyně předložila zákaznickou kartu, z této vyplývá, že výdaje žalovaného byly stanoveny na 5 000 Kč, aniž by žalovaný prokázal, že opravdu takovéto výdaje a v takovéto výši má. Žalovaný měl předložit k ověření svých tvrzení pracovní smlouvu a výplatní pásky. Z těchto listin rozhodně nemůže vyplývat informace o výdajích žalovaného a právní předchůdkyně žalobkyně si tyto údaje z předložených listin nemohla ověřit, což soud uvádí k argumentaci žalobkyně a předložení rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č.j. 5 Co 231/2020 – 97. Vzhledem k neprokázání tvrzení o prověření solventnosti žalovaného s odbornou péčí před uzavřením smlouvy o zápůjčce, soud smlouvu o zápůjčce vyhodnotil ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jako neplatnou. Soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, v žalobě je uvedeno, že žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento se zavázal uhradit poplatky ve výši 7 360 Kč, což dohromady činí 17 360 Kč. Tato výše byla prokázána smlouvou o zápůjčce, kde v samotné smlouvě je částka 17 360 Kč uváděna jako částka, kterou má žalovaný souhrnně uhradit. Dále v žalobě je uvedeno, že ke dni 5. 3. 2019 dlužná jistina činila 8 189,59 Kč a dlužný poplatek 6 479,29 Kč, při sečtení tak 14 668,88 Kč. Tato tvrzení nejsou uváděna v tom smyslu, že se žalobkyně domáhá jen částky 8 189,59 Kč jako jistiny a dlužného poplatku ve výši 6 479,29 Kč, přičemž domáhat se nižší částky, než která věřiteli přísluší je jeho právem. Z žalobních tvrzeních však jednoznačně vyplývá, kolik činil dluh na jistině a na poplatcích k danému dni. Následně však žalobkyně tvrdí, že žalovaný uhradil částku 2 000 Kč, předchozí tvrzení s tímto jsou však v rozporu. Jestliže celkově žalovaný měl uhradit 17 360 Kč a ke dni 5. 3. 2019 dluh činil dohromady 14 668,88 Kč, musel žalovaný uhradit 2 691,12 Kč (17 360 Kč mínus 14 668,88 Kč). Žalobkyně byla ze strany soudu vyzvána k odstranění rozporu ve svých tvrzeních. Žalobkyně byla poučena o doplnění tvrzení u jednání dne 31. 8. 2021 a byla jí poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení v délce 10 dnů. Část tvrzení podle poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. žalobkyně doplnila svých podáním ze dne 10. 9. 2021. Pokud se však týká rozporu v úhradě dlužných částek, žalobkyně doplňovala tvrzení až podáním ze dne 16. 9. 2021, tedy po uplynutí koncentrační lhůty. Soud tak k těmto tvrzením nepřihlížel. Proto soud vyšel z výpočtu, který vychází z celkového dluhu, který měl žalovaný uhradit a z toho, jaká částka z celkového dluhu ke dni 5. 3. 2019 byla dlužná na jistině a poplatku. Z tohoto tvrzení vyplývá, že žalovaný měl uhradit 2 691,12 Kč, při odečtení této částky z fakticky poskytnuté částky 10 000 Kč byla tak žalovaný zavázán uhradit žalobkyni částku 7 308,88 Kč. Pokud se týká splatnosti této částky dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., se výzva k úhradě dluhu dostala do disposice žalovaného 19. 2. 2020 (výzva k úhradě dluhu ze dne 20. 1. 2020 byla dle podacího lístku dána k poštovní přepravě 14. 2. 2020). Dne 24. 2. 2020 je žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení k tomuto datu dle ustanovení § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí 10 %, žalobkyně se však domáhala částky nižší, proto soud úroky z prodlení přiznal v této výši. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené odůvodnění zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.