109 C 211/2021-82 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 31 979,64 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3365,77 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 31 979,94 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, úrok 23,76 % ročně z částky 30 100 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že dne 18. 2. 2020 [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaná uzavřely revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do výše 30 000 Kč. Žalovaná vyčerpala částku 30 100 Kč prostřednictvím kreditní karty, účastníci smlouvy se dohodli, že v případě nesplacení úvěru žalovaná uhradí smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, nahradí náklady spojené s vymáháním závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky 100 Kč. Žalovaná řádně nehradila splátky. Dluh pro neplnění závazku byl zesplatněn a je požadována jistina ve výši 30 000 Kč, smluvní úrok 23,76 % ročně z jistiny a nezaplacené úroky z prodlení z dlužné jistiny 31 979,94 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 10. 2020 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny ve výši 30 100 Kč, pojistného ve výši 623,10 Kč, poplatku ve výši 700 Kč, smluvní pokuty ve výši 556,84 Kč, kapitalizovaného neuhrazeného smluvního poplatku 3 365,77 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. U jednání dne 15. 9. 2021 byla žalobkyně poučena, že je nutno doplnit tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala solventnost žalované, tvrdit a prokázat, jaká částka se dostala do dispozice žalované, a jakou žalovaná uhradila. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila povinnost zkoumat solventnost žalované. Při zjišťování příjmů a výdajů žalobkyně odkázala na informace, které poskytla žalovaná. Právní předchůdkyně žalobkyně učinila dotaz do registru SOLUS, kde žalovaná nebyla vedena se závazky po splatnosti. Žalovaná byla lustrována v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, v katastru nemovitostí a registru ARES. Příjem uváděný žalovanou je ověřen bankou, v prvé fázi probíhá oproti tabulce předpokládaných příjmů, které jsou vytvořené na základě statistiky MPSV. Smlouva byla uzavřena elektronicky přes [anonymizována dvě slova]. Žalovaná čerpala dne 19. 2. 2020 8 726 Kč, 21. 2. 2020 15 000 Kč, 24. 2. 2020 6 200 Kč, celkem 29 926 Kč. 4. Z žádosti / smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] soud neučinil žádný skutkový závěr, když tato listina není podepsána žádným z účastníků smlouvy. Dle údajů vypsaných v listině smlouvu měly uzavřít [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaná, kdy u údajů u žalované je uvedeno, že tato má pracovat jako pokladní u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjem 21 000 Kč, celkový příjem domácnosti činí 42 000 Kč, celkové náklady domácnosti 23 000 Kč, finanční závazky 600 Kč. Žalovaná má žít s druhem, nemá mít žádnou vyživovací povinnost a bydlí v rodičů. 5. Z produktových podmínek pro revolvingové úvěry, sazebníku platného pro úvěry od 13. 11. 2019, všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovních produktů a služeb a informací o zprostředkovali spotřebitelského úvěru, soud také neučinil žádné skutkové závěry, jelikož opět tyto listiny nejsou žádným z účastníků podepsány. Z tabulky denního financování ze dne 19. 2. 2020, výpisu z účtu [právnická osoba] [příjmení], společnost [právnická osoba] soud zjistil, že na účet žalované bylo dne 19. 2. 2020 zasláno 8 726 Kč, dne 25. 2. 2020 6 200 Kč, 24. 2. 2020 15 000 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 15. 10. 2020 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována tři slova] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, dle přiloženého seznamu postoupených pohledávek je předmětem postoupení také pohledávka za žalovanou. 7. Žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. I přes poučení soudu však toto tvrzení prokázáno nebylo. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 18. 2. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru. Toto prokazovala listinou nazvanou žádost/smlouva o revolvingový úvěr. Tato listina není účastníky podepsána. Žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena elektronicky. I v případě elektronicky uzavřené smlouvy je zachována písemná forma, avšak i v případě elektronického uzavření smlouvy je podstatnou náležitosti právního jednání elektronický podpis jednající osoby. V daném případě nemá soud za to, že přihlášení do uživatelského účtu, pokud by takováto věc v řízení byla vůbec prokázaná, splňuje definici elektronického podpisu, neboť osoba přihlašující se do svého profilu, sotva připojuje specifikována data, tedy elektronický podpis, k dalším specifickým datům smlouvy v elektronické podobě. I pokud by žalovaná dokument podepsala připojením určitých dat sloužících podpisu, vždy je zde z hlediska dokazování podstatné prokázat jednak identitu jednající osoby a jednak integritu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu, přičemž dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis. Toto však v řízení prokázáno nebylo. Nebylo prokázáno, že by smlouva o úvěru byla uzavřena i v jakékoliv jiné formě, než písemné. I pokud by bylo prokázáno uzavření smlouvy, žalobkyně řádně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně pouze tvrdila, že solventnost řádně prověřena byla. Odkazovala na údaje, které poskytla o svých příjmech a výdajích žalovaná. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a to zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. S ohledem na shora uvedené i v případě prokázání uzavření úvěrové smlouvy, by tak smlouva o úvěru byla dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Žalobkyně však prokázala výpisem z účtů, že právní předchůdkyně žalobkyně a to [právnická osoba] [anonymizována tři slova] poskytla žalované postupně částky 8 726 Kč, 15 000 Kč a 6 200 Kč, celkem 29 926 Kč. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z., když aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 10. 2020 dle ustanovení § 1879 o. z. Pokud jde o splatnost celkové částky 29 926 Kč, soud vycházel z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 10. 2020, která byla dána dle podacího lístku k poštovní přepravě 23. 10. 2020. Dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. se výzva do dispozice žalované dostala 29. 10. 2020, 3. 11. 2020 je žalovaná povinna plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění pak byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalované byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, když procesní neúspěch žalobkyně je v poměrně nepatrné části. Na nákladech řízení bylo přiznáno 1 500 Kč za tři úkony odměny advokáta, když jeden úkon dle ustavení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 500 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby). K těmto úkonům byly přiznány 3 režijní paušály à 100 Kč. Dále na nákladech řízení bylo dle ustanovení § 7, §8 odst. 1 přiznáno 4 760 Kč za dva úkony odměny advokáta za účast u jednání u soudu dne 15. 9. 2021 a 27. 10. 2021, když jeden úkon činí 2 380 K a 2 380 Kč za doplnění žaloby ze dne 21. 9. 2021. K těmto úkonům byly přiznány 3 režijní paušály. Na nákladech řízení bylo přiznáno 2 066,4 Kč jako 21 % DPH z výše uvedených částek a 1 280 Kč za zaplacený soudní poplatek. Celkem na nákladech je tak žalovaná povinna uhradit 13 186,4 Kč.