109 C 255/2021-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 12 852 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 345,36 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 852 Kč od 27. 2. 2016 do zaplacení ve výši 7,75 %, částku 857 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 377,48 Kč a zákonný úrok z zákonný úrok z prodlení z částky 857 Kč od 27. 2. 2016 do 30. 6. 2016 ve výši 7,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 857 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016 ve výši 7,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 857 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017 ve výši 7,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 857 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 857 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 857 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 857 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 857 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 9 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 857 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 9 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 857 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný dne 11. 9. 2009 uzavřeli smlouvu o půjčce. Žalovanému bylo poskytnuto 7 000 Kč, tento se zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 5 852 Kč. Částka měla být uhrazena v 60 týdenních splátkách po 217 Kč. Ke dni 5. 11. 2010 činila dlužná jistina 7 000 Kč, souhrnný poplatek 5 852 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 345,36 Kč je vypočten ze zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % z dlužné částky 12 852 Kč od 13. 11. 2010 do 26. 2. 2016. Dále společnost [právnická osoba] a žalovaný dne 1. 5. 2009 uzavřeli smlouvu o půjčce, žalovanému bylo poskytnuto 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit souhrnný poplatek ve výši 1 617 Kč v 27 týdenních splátkách po 171 Kč. Ke dni 6. 11. 2019 činil dluh na jistině 556,86 Kč, na poplatku 300,14 Kč, žalovaný celkem uhradil 3 760 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 2. 2016 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 369,48 Kč je vypočten z dlužné částky 587 Kč od 14. 11. 2009 do 26. 2. 2016, jedná se o zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o půjčce ze dne 1. 5. 2009 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, předmětem byla částka 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatky ve výši 1 617 Kč. Dlužná částka v celkové výši 4 617 Kč měla být uhrazena v 27 týdenních splátkách po 171 Kč. U 27 týdnů splácení je uvedeno RPSN 460,94 %. 4. Ze smlouvy o půjčce ze dne 11. 9. 2009 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, předmětem byla částka 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit souhrnný poplatek 5 852 Kč, celkem 12 852 Kč v 59 týdenních splátkách po 217 Kč, poslední splátka měla činit 49 Kč. Při splátkách 60 týdnů je uváděno RPSN 224,28 %. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2016 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznamuje žalovanému, že pohledávky za žalovaným ve výši 857 Kč bez příslušenství, 12 852 Kč bez příslušenství, byly postoupeny na žalobkyni. Tato výzva byla dána k poštovní přepravě dle podacího archu 11. 3. 2016. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. a § 657 zákona č. 40/1964 Sb. (občan. zák.), když účastníci smlouvy o půjčce a to společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o půjčkách a to dne 1. 5. 2009, kdy žalovanému bylo poskytnuto 3 000 Kč a dne 11. 9. 2009, kdy žalovanému bylo poskytnuto 7 000 Kč. U první smlouvy o půjčce se žalovaný s částkou 3 000 Kč zavázal uhradit poplatek 1 617 Kč v 27 týdenních splátkách po 171 Kč, celkově z této částky zaplatil 3 760 Kč. U druhé smlouvy o zápůjčce s částkou 7 000 Kč se žalovaný zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši 5 852 Kč. Z této smlouvy žalovaný neuhradil ničeho. U smlouvy ze dne 1. 5. 2009 RPSN činilo 460,94 %, u druhé smlouvy ze dne 11. 9. 2009 pak 224,28 %. Výše uvedené smlouvy jsou ve smyslu § 52 téhož předpisu smlouvami spotřebitelskými, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Kromě částky 7 000 Kč a 3 000 Kč, které byly žalovanému fakticky půjčeny, se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně také souhrnný poplatek ve výši 5 852 Kč a 1 617 Kč. U daných smluv se jedná o RPSN ve výši 460,94 % a 224,28 %. Tyto poplatky jsou cenou půjčky nepřiměřeně vysokou, přesahující násobně průměrnou úrokovou sazbu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky spotřebitelům. Takový úrok je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ustanovení § 3 odst. 1 občan. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 občan. zák. jedná o neplatnost absolutní. Právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel byla založena za účelem dosahování zisku, jejím předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Úrok u půjčky je odměnou za přenechání peněz, z níž logicky poskytovatel půjčky (předchůdkyně žalobkyně) generuje svůj zisk. Je tak zcela zřejmé, že strany by bez ujednání o úroku (odměně za poskytnutí peněz) smlouvy o půjčkách ani neuzavřely. Tyto okolnosti musely být zcela zřejmé i žalovanému, kdy ani on neočekával, že obdrží od podnikatele, podnikajícího v oblasti poskytování půjček a úvěrů, půjčky, bez toho aniž by musel platit nějakou odměnu za poskytnutí půjček. Jedná se právě o tyto okolnosti konkrétního případu, které vedou soud k závěru, že neplatné ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smluv a absolutně neplatné je proto celé ujednání obou smluv o půjčkách, ze kterých vzájemná práva a povinnosti stranám ani nevznikla (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.10.2017 č.j. 15 Co 234/2017-80). Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčkách žalovanému částku 7 000 Kč a 3 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1 a 2 občan. zák. V případě smlouvy ze dne 1. 5. 2009 (předána částka 3 000 Kč) žalovaný již zaplatil částku 3 760 Kč, jak vyplývá z žalobních tvrzeních, žalovaný tak u této smlouvy nedluží ničeho, když uhradil více, než k jaké by byl ze strany soudu zavázán.. Částku 3 760 Kč je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. V případě smlouvy ze dne 11. 9. 2009 bylo žalovanému poskytnuto 7 000 Kč. Žalovaný z této částky neuhradil ničeho. Proto byl žalovaný zavázán uhradit žalobkyni tuto částku. Pokud se týká splatnosti, tak nelze vycházet z neplatných ujednání smlouvy. Proto soud postupoval dle ust. § 573, § 1959 písm. e) o.z. Výzva k úhradě dluhu ze dne 22. 1. 2018 byla dána k poštovní přepravě dle podacího lístku 23. 1. 2019, 31. 1. 2018 je tak žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do pr. odlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ust. § 1970 o.z a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala oznámením o postoupení pohledávky, které žalovanému zasílala právní předchůdkyně žalobkyně a podacím lístkem, že toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.