109 C 305/2021-77 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 10 845,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 759,24 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 939,09 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 845,28 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, úrok 22,99 % ročně z částky 7 608,28 Kč od 2. 12. 2019 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný dne 23. 1. 2019 uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 13 000 Kč, tento se zavázal nepřekročit sjednaný úvěrový rámec. Dlužná částka činí 11 784,37 Kč. Žalovaný porušil smluvní povinnosti, zejména prodlením s hrazením měsíční povinné minimální splátky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Dlužná částka činí z jistiny 7 608,28 Kč, poplatky 3 237 Kč, úroky z úvěru 939,09 Kč kapitalizované ke dni 1. 12. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty ze dne 23. 1. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli výše uvedenou smlouvu s úvěrovým rámcem 13 000 Kč. Denní limit pro bezhotovostní čerpání byl stanoven na 10 000 Kč, roční úroková sazba 22,99 %, RPSN 35,43 %. Z výpisu ke kreditní kartě ze dne 23. 1. 2019 až 30. 11. 2019 soud zjistil, že žalovaný celkem na jistině vyčerpal 7 608,28 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2020 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž je odkázáno na přílohu k této smlouvě. Z přílohy ke smlouvě pak bylo zjištěno, že součástí postoupení byla také pohledávka za žalovaným. 5. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 23. 1. 2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl v této žádosti, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činil 21 279 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 28 879 Kč, přičemž počet zdrojů příjmů byl uveden jeden. Z potvrzení o výši příjmů ze dne 23. 1. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] potvrzuje, že žalovaný je zaměstnán u tohoto zaměstnavatele na dobu určitou do 31. 12. 2019, čistý měsíční příjem za tři měsíce činí 21 279 Kč. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. a žalobě vyhověl, avšak jen z části. Žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2020 a seznamem postoupených pohledávek dle ustanovení § 1879 o. z. Žalobkyně však neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně prokázala, že účastníci smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru uzavřeli dne 23. 1. 2019. Pokud jde o prověřování solventnosti, žalobkyně předložila potvrzení o příjmu žalovaného za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy, tento příjem vyplývá i z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 23. 1. 2019. Z této listiny však nevyplývá, jak právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k celkovému čistému měsíčnímu příjmu domácnosti ve výši 28 879 Kč, když průměrný čistý měsíční příjem žalovaného je více jak o 7 000 Kč nižší, přičemž počet zdrojů příjmů je uveden jeden. Z žádných listin také nevyplývá, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného, aby mohla být posouzena osoba žalovaného individuálně. Žalobkyně také neprokázala, že by solventnost žalovaného prověřovala v nějakých rejstřících, např. insolvenčním nebo rejstříku vedených exekucí. Jelikož je poskytovatel úvěru povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, což prokázáno nebylo, je tak smlouva o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Z žalobních tvrzení vyplývá a z výpisu z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal celkem částku 7 608,28 Kč. Jelikož je na žalovaném, aby prokázal, zda z této částky něco uhradil, žalovaný však byl nečinný, byl žalovaný zavázán k úhradě celé částky 7 608,28 Kč. Pokud jde o splatnost dlužné částky, nelze vycházet z neplatné smlouvy, proto soud z ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. byla posouzena výzva k úhradě pohledávky a i doručení. Výzva k úhradě pohledávky ze dne 10. 2. 2021 byla dle podacího lístku dána ve stejný den k poštovní přepravě a dle shora uvedených ustanovení 22. 2. 2021 se dostala do dispozice žalovaného, dnem následujícím se tento dostal do prodlení. Výše úroků tak jak byla přiznána je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené odůvodnění, pak byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesní úspěch a neúspěch obou účastníků je v podstatě stejný, jelikož se vychází i z příslušenství pohledávky.