109 C 323/2020-47 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 4 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 623,47 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 852,02 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 234,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, úrok 23,72 % ročně z částky 3 234,55 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a žalovaný uzavřeli 2. 6. 2016 smlouvu o půjčce. Žalovanému bylo poskytnuto 12 000 Kč, tento se zavázal zaplatit úrok z půjčky ve výši 1 680 Kč, poplatek za administrativní činnost 2 400 Kč, poplatek za hotovostí inkaso splátek 4 800 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, když uhradil pouze 16 680 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka z původního věřitele postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok ve výši 1 852 Kč byl vypočten z úroku 23,72 % ročně z dlužné jistiny 3 234,55 Kč od 14. 7. 2017 do 29. 11. 2019, kapitalizovaný úrok z prodlení je tvořen úrokem v zákonné výši z částky 3 234,55 Kč od 21. 7. 2017 do 29. 11. 2019, byl vypočten na částku 623,47 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2390 o. z. a žalobu zamítl. Žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, správně o zápůjčce. Toto tvrzení prokazovala smlouvou o zápůjčce ze dne 2. 6. 2016. Z této soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], a žalovaný uzavřeli výše uvedenou smlouvu, žalovanému bylo poskytnuto 12 000 Kč, tento se zavázal uhradit celkem poplatky ve výši 8 880 Kč, zápůjčka měla být uhrazena v 58 týdenních splátkách po 360 Kč. Jelikož se však jedná o spotřebitelský vztah, věřiteli ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ukládá, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřil solventnost žalovaného. Žalobkyně v žalobě pouze tvrdila, že právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného řádně prověřovala. Toto své tvrzení prokazovala kartou zákazníka, ze které soud zjistil, že žalovaný uvedl před uzavřením smlouvy, že je zaměstnán jako stavební dělník od druhého měsíce roku 2016, jeho příjmy činí mzda 14 000 Kč, sociální dávky 8 000 Kč, přídavky na děti 1 610 Kč a příjmy družky 3 800 Kč. Za nájem platí 1 500 Kč, inkaso 4 500 Kč, výdaje na domácnost činí 15 000 Kč, a splátka úvěru 1 800 Kč. Jedná se však o ničím nedoložená tvrzení žalovaného, která nebyla nijak prověřována. Soud poukazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 AS 30/2015, zejména bod 26., ze kterého vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášeních spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila tak, aby ze strany soudu byla poučena o nesplnění své povinnosti důkaznídle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. Soud tak dospěl k závěru ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná. Nárok žalobkyně je možno posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Z žalobních tvrzení však vyplývá, že žalovanému bylo poskytnuto 12 000 Kč, tento fakticky již uhradil 16 680 Kč, tedy vyšší částku, než o kterou se bezdůvodně obohatil. I když žalobkyně ve sporu prokázala svou aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 uzavřenou mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, se shora uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta. 4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.