109 C 438/2020-61 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 45 515,23 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 511,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 069,03 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 359,33 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10 %, úrok 15 % ročně z částky 18 683,9 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 19. 12. 2018 smlouvu o úvěru. Žalovanému bylo poskytnuto 20 000 Kč. Tento se zavázal zaplatit úrok ve výši 1 925 Kč, částku 9 800 Kč poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, 1 859 Kč poplatek za administrativní činnost, 3 600 Kč poplatek za splátky v hotovosti. Částka měla být uhrazena ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, jelikož žalovaný nehradil dlužné splátky řádně a včas. Žalobkyně se domáhala úhrady částky 18 683,90 Kč jako neuhrazené jistiny, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 675,43 Kč, dále požadovala uhradit 3 342,86 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, 1 725,81 Kč úhradu poplatku za administrativní činnost, 9 099,99 Kč úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti (i když v předchozím tvrzení uvedla, že poplatek za splátky v hotovosti činily 3 600 Kč), dále se domáhala úhrady smluvní pokuty ve výši 10 987,24 Kč, aniž by žalobkyně blíže tvrdila, jak k výpočtu dospěla a na základě jakého ujednání se domáhá úhrady této částky. Žalobkyně také chtěla uhradit úrok vyčíslený od 20. 2. 2020 do postoupení pohledávky z dlužné jistiny ve výši 2 069,03 Kč bez bližšího výpočtu a zákonný úrok z prodlení ve výši 1 511,35 Kč vyčíslený od prodlení do postoupení pohledávky opět bez bližšího výpočtu. Žalobkyně svým podáním ze dne 18. 2. 2021 doplnila tvrzení a uvedla, že na jistině se domáhá úhrady částky 18 683,9 Kč, na úroku 1 675,43 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 9 099,99 Kč, na poplatku na vyhodnocení úvěru 1 725,81 Kč a na inkasním poplatku 3 342,86 Kč. Pokud se týká smluvní pokuty, k výzvě soudu doplnila tvrzení, že strany úvěrové smlouvy se dohodly, že v případě porušení povinností žalovaného zaplatit splátku řádně a včas, žalovaný je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně tedy vypočetla smluvní pokutu za období od 20. 2. 2019 do 20. 5. 2020 a za toto období smluvní pokuta činí 9 487,23 Kč. Žalobkyně tak vzala žalobu částečně zpět o 1 500,01 Kč. Soud řízení v této části usnesením, jež nabylo právní moci 15. 9. 2021, zastavil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19. 12. 2018 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 20 000 Kč, tento se zavázal s dlužnou částkou uhradit úrok ve výši 1 925 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, poplatek za náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 859 Kč a poplatek za poskytnutí plateb v hotovosti v bydlišti žalovaného 3 600 Kč, celkem 37 184 Kč. Částka měla být uhrazena ve 14 měsíčních splátkách po 2 659 Kč. Z platební bilance k této smlouvě soud zjistil, že žalovaný uhradil 20. 12. 2018 2 656 Kč. 4. Z žádosti o úvěru ze dne 19. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný výše uvedeného data žádal věřitele o úvěr. Uvedl, že nemá sjednaný úvěr se zajištěním nemovitosti určené k bydlení, měsíční příjmy žalovaného činí 29 942 Kč, měsíční výdaje pak náklady na bydlení, energie 3 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo, osobní náklady 3 410 Kč. Žalovaný nedoložil žádné doklady ohledně svých příjmů, uvedl, že bydlí v nájmu, je rozvedený, nemá žádné děti, má vzdělání střední s maturitou, neuvedl, jestli má účet v bance, totožnost byla ověřena dle občanského průkazu. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, dle seznamu postoupených pohledávek pod [číslo] byla postoupena také pohledávka za žalovaným. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. a žalobě vyhověl, avšak jen z části. Žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, uzavřenou mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Seznamem postoupených pohledávek pak prokázala, že předmětem postoupení byla také pohledávka za žalovaným. Smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena v souladu s ustanovením § 1879 o. z. Žalobkyně však ani po poučení soudu neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně předložila soudu žádost o úvěr ze dne 19. 12. 2018, v této žádosti jsou uvedeny údaje o příjmech a výdajích žalovaného. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26, však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Pokud jde o výdaje, tak navíc je zde počítáno s částkou 3 410 Kč, což je částka, která neodpovídá skutečným výdajům žalovaného, částka představuje životní minimum, která však neodráží skutečné výdaje žalovaného. S ohledem, že nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného, je tak smlouva o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Žalobkyně uváděla, že právní předchůdkyně nahlížela do veřejných registrů, ověřovala listiny, které jsou uvedeny v žádosti o úvěr, neprokázala však, že by takto učinila u veřejných registrů a neprokázala taky ověření listin, když z důkazu, který žalobkyně předložila, navíc vyplývá, že žádné listiny k posouzení úvěruschopnosti předloženy nebyly. Soud tak nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 20 000 Kč, tento uhradil 2 656 Kč, po odečtení této částky z fakticky obdržených finančních prostředků, je tak žalovaný povinen žalobkyni uhradit částku 17 343,99 Kč. Jelikož soud nemůže vycházet z žádného ujednání smlouvy a tedy ani z ujednání o splatnosti, postupoval dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. Žalovanému byla zasílána výzva k úhradě dlužné částky 23. 11. 2020 a dle podacího archu byla dána poštovní přepravě 24. 11. 2020. Do dispozice žalovaného se tak dostala 27. 11. 2020, 2. 12. 2020 je žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění pak byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.