110 C 316/2020-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném 23. 7. 2020 domáhala po žalované úhrady 13 506 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z jistiny ve výši 10 241,90 Kč od 17. 1. 2018 do zaplacení, a ve formě smluvního úroku z prodlení ve výši 23,72 % ročně z jistiny ve výši 10 241,90 Kč od 10. 1. 2018 do zaplacení. Žalobní návrh odůvodnila tvrzením, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), a žalovaná uzavřely dne 29. 11. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které předchůdkyně poskytla v hotovosti žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a tato se zavázala uvedenou částku spolu s úrokem, poplatky a pojištěním ve výši 11 506 Kč, tj. 26 506 Kč, vrátit předchůdkyni v 58 týdenních splátkách po 457 Kč do 9. 1. 2018. Žalovaná uhradila 13 000 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně již v žalobě tvrdila, že tato byla dostatečně posouzena na základě informací získaných od žalované, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v průběhu celého řízení zůstala nečinná. Netvrdila, že by uhradila ještě další částku. K nařízenému jednání se žádná z účastnic nedostavila. Právní zástupce žalobkyně neúčast u jednání omluvil. Soud tedy ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastnic, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi předchůdkyní a žalovanou dne 29. 11. 2016 soud zjistil, že předchůdkyně poskytla na základě smlouvy v hotovosti žalované dne 29. 11. 2016 částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem, poplatkem a pojištěním ve výši 11 506 Kč, celkem 26 506 Kč, vrátit předchůdkyni formou 58 týdenních splátek po 457 Kč do 9. 1. 2018. 4. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaná uhradila 13 000 Kč. 5. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, že předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované v souladu s tímto zákonem. Na základě tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované, které žalobkyně uvedla v žalobě, soud nedospěl k závěru, že by byla úvěruschopnost žalované řádně zkoumána, a to s odbornou péčí, když žalobkyně k průkazu předložila toliko kartu zákazníka ze dne 29. 11. 2016, ze které vyplynulo, že žalovaná byla zaměstnána na částečný pracovní úvazek jako dělnice ve výrobě u [právnická osoba], [obec], s čistým měsíčním příjmem 10 000 Kč. Další příjmy žalované představovaly 3 000 Kč a nebyly blíže odůvodněné. Celkem příjmy žalované představovaly 13 000 Kč, pokud jde o výdaje z karty zákazníka, vyplynulo, že na nájemné hradí žalovaná 4 000 Kč a další výdaje domácnosti činí 3 000 Kč, tj. 7 000 Kč. Předchůdkyně tak počítala s použitelným příjmem 6 000 Kč měsíčně. Z karty zákazníka dále vyplynulo, že žalovaná k ověření uvedených údajů předložila výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a doklad o inkasních platbách. Ani jedna z uvedených listin však soudu předložena nebyla. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že nespoléhala při zkoumání úvěruschopnosti žalované předchůdkyně pouze na údaje tvrzené žalovanou, má soud za to, že předchůdkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované, když závěr o majetkových a osobních poměrech žalované, jakožto spotřebitelky, není možno dovodit pouze na základě informací žalované. 7. Poskytla-li tedy předchůdkyně žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ, je smlouva neplatná, a podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. 8. Při absenci smluvního důvodu nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosoudní důvod pro žalobu a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaná od předchůdkyně v hotovosti prokazatelně obdržela částku ve výši 15 000 Kč. Uhradila 13 000 Kč, požadovaná částka ve výši rozdílu, tj. 2 000 Kč (15 000 – 13 000) byla tedy přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z. a splatnost uvedené částky nastala v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 30. 4. 2020, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 7. 5. 2020 v souvislosti s uzavřenou úvěrovou smlouvou. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 1. 5. 2020 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalované vznikla v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího, tj. od 8. 5. 2020, povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky z 29. 11. 2019, včetně přílohy, v souladu s § 1882 o. z. 10. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl negativním výrokem, neboť procesně úspěšnější žalované náklady řízení prokazatelně v souvislosti s předmětným sporem nevznikly.