111 C 23/2021-27 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplatit částku 1 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od 16. 6. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná opakovaně cestovala linkami hromadné dopravy provozované žalobkyní, aniž by zaplatila stanovené jízdné a po provedených přepravních kontrolách ji byla uložena povinnost zaplatit přirážku. 2. K nařízenému jednání se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila, žalovaná nikoliv. Zásilka, obsahující žalobu i předvolání k jednání, byla žalované doručena dne 5. 5. 2021, kdy datum náhradního doručení bylo stanoveno dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Protože soud měl za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul. 3. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalovaná cestovala dne 31. 5. 2019 na autobusové lince [číslo]. Šlo u linku patřící [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] V průběhu přepravy byla kontrolována přepravním revizorem, kterému se neprokázala platným jízdním dokladem. O kontrole byla sepsána dohoda s cestujícím a to [číslo]. Totožnost žalované byla při kontrole zjištěna z průkazu totožnosti, dohoda je vlastnoručně žalovanou podepsána. Žalovaná na místě neuhradila cenu jízdného v částce 20 Kč za jízdu, ani přirážku k jízdnému, která byla stanovena částkou 1 500 Kč za jízdu. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dopisem ze dne 3. 8. 2020, jenž byl žalované odeslán poštou dne 5. 8. 2020. 4. Skutkový stav soud právně posoudil dle § 2550 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). V předmětné věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaná použila dopravní prostředek žalobkyně, došlo mezi nimi ke konkludentnímu uzavření smlouvy o přepravě. Na základě této smlouvy vzniklo žalované právo, aby ji dopravce přepravil do místa určení řádně a včas, a současně povinnost zaplatit dopravci stanovené jízdné, a protože se žalovaná nemohla prokázat platným jízdním dokladem, vzniklo dopravci i oprávnění požadovat po ní částku 1 500 Kč, jako přirážku k jízdnému v souladu s § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Dle § 2053 o. z. došlo u každé jízdy ze strany žalované současně k uznání dluhu v žalované výši, právní jednání bylo provedeno v písemné formě, je v něm uveden důvod dluhu a jeho výše a žalovaná se zavázala dluh zaplatit. Právní jednání žalované tak naplnilo zákonné náležitosti a byla jím založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Protože žalovaná existenci dluhu v řízení nepopírala, dosud pohledávku nezaplatila a v řízení nevyšlo najevo, že dluh zanikl jinak, než plněním závazku, byla jí tímto rozsudkem povinnost k úhradě dluhu uložena. Soud proto žalované uložil, aby žalobkyni žalovanou částku uhradila do tří dnů od právní moci rozsudku včetně příslušenství ve formě úroků z prodlení dle § 1970 o. z., neboť žalovaná se s úhradou dluhu ocitla v prodlení po uplynutí 15 dnů od jízdy. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 142a o. s. ř. tak, že žalovaná, která nebyla ve věci procesně úspěšná, je povinna zaplatit žalobkyni náklady, které účelně vynaložila na uplatnění svého práva. Celková částka 600 Kč je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a částkou 200 Kč jakožto paušální náhradou hotových výdajů žalobkyně dle § 137 odst. 1 o. s. ř. za dva úkony, a to sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby.