111 C 316/2021-34 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 7 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně za dobu od 30. 12. 2018 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný cestoval vlakem provozovaným [právnická osoba] bez platné jízdenky, vznikla mu povinnost zaplatit dlužné jízdné a pokutu ve výši 1 000 Kč, [právnická osoba] postoupily pohledávku za žalovaným [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] smlouvou o postoupení pohledávek a ta pohledávku postoupila žalobkyni, žalovaný, ač žalobkyní vyzván, nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, prvního jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, k doručení žaloby a předvolání k jednání došlo dnem 25. 10. 2021 náhradní formou dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). K prvnímu jednání se nedostavila ani žalobkyně a její zástupce. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Dne [datum] cestoval žalovaný vlakem [číslo] provozovaným [právnická osoba] na trase [obec] - [obec] bez platného jízdního dokladu, což bylo zjištěno kontrolou zaměstnancem [právnická osoba], k události bylo sepsáno oznámení o závadách, přičemž totožnost žalovaného byla zjištěna Policií České republiky. Žalovanému bylo na místě sděleno, že je povinný zaplatit přirážku k jízdnému 1 000 Kč a 6 200 Kč za zpoždění vlaku v trvání 31 minut, k němuž došlo pro chování žalovaného. [právnická osoba] účinného od 13. 12. 2015 činila u osobního vlaku přirážka za nepovolené zastavení nebo zdržení vlaku pro každého, kdo zdržení způsobil, částku 200 Kč za každou i jen započatou minutu zdržení, nejméně pak 600 Kč. Dne 15. 12. 2015 uzavřely [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] smlouvu o postoupení pohledávek, smlouva byla soudu předložena bez přílohy, jež by obsahovala postoupené pohledávky. Dne 27. 2. 2020 uzavřely [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž se nachází pohledávka za žalovaným. Žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy. 4. Soud věc právně posoudil dle § 2550 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Tím, že žalovaný použil dopravní prostředek právního předchůdce žalobkyně, došlo mezi nimi ke konkludentnímu uzavření smlouvy o přepravě. Na základě této smlouvy vzniklo žalovanému právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas, a současně povinnost zaplatit dopravci stanovené jízdné, a protože se žalovaný nemohl prokázat platným jízdním dokladem (podle § 37 odst. 5, písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách), vzniklo dopravci i oprávnění požadovat po něm částku 1 000 Kč, jako přirážku k jízdnému v souladu s § 37 odst. 4 písm. d), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách. Ustanovení § 2578 o. z. umožňuje pro podrobnější úpravu osobní přepravy stanovit přepravní řády, pro veřejnou drážní osobní dopravu je tímto přepravním řádem vyhláška č. 175/2000 Sb. a v § 49 této vyhlášky je reglementována existence smluvních přepravních podmínek s tím, že uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na podmínky dopravce. Žalovaný porušil svou povinnost cestujícího, dle tarifu [právnická osoba] účinných v době jízdy žalovaného činila výše přirážky částku 1 000 Kč. Žalovaný by byl proto povinen zaplatit žalobkyni, na kterou by byla pohledávka postoupena dle § 1879 o. z., přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč a přirážku za zdržení vlaku za celkem 31 minut po 200 Kč, tj. 6 200 Kč. Takový nárok však žalobkyni nevznikl, protože tato nebyla v řízení nadána aktivní věcnou legitimací, neboť neprokázala, že je nositelkou tvrzeného hmotného práva, o nějž v řízení šlo. Bylo na žalobkyni, aby svou aktivní věcnou legitimaci v řízení dle § 1882 odst. 1 o. z. prokázala buď předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky, či předložením dokladů o vyrozumění žalovaného postupitelem o postoupení pohledávky, přičemž je nutno, aby tento notifikační úkon (kterým je dlužník vyrozuměn o postoupení pohledávky) učinil vždy postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, jak zcela zřejmě vyplývá z § 1882 odst. 1 o. z., a je rovněž současně nutno prokázat i jeho doručení dlužníkovi. Bez splnění těchto dvou okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení pohledávky stanovené § 1882 odst. 1 o. z. za splněné. Žalobkyně svou legitimaci odvozovala z postupních smluv uzavřených dle § 1879 o. z. V první z nich identifikace tvrzené pohledávky za žalovaným nebyla obsažena. Oznámení o postoupení vyhotovené původním věřitelem soudu předloženo také nebylo. I přesto, že druhá postupní smlouva již identifikaci postoupené pohledávky za žalovaným obsahovala, tak neprokázání kteréhokoliv z článků řetězu tvrzených jednotlivých postoupení pohledávky (byť prvního), má za následek, že nelze mít za prokázáno postoupení pohledávky na následující postupníky, neboť prokázaný řetěz postoupení byl přetržen a není možno dospět k závěru o aktivní věcné legitimaci žalobkyně, která o sobě tvrdí, že je posledním postupníkem v této řadě. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) negativně, protože procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.