111 C 348/2020-38 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 4 248 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 2. 2. 2020 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněná tvrzením, že žalovaná je vlastníkem vozidla, které nemělo v určitém období uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalovaná dluží částku příspěvku za každý den porušení povinnosti zákonného pojištění vozidla a částku poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva. Dluh nezaplatila ani po předžalobní výzvě. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, doručení předvolání i žaloby bylo stanoveno ke dni 6. 11. 2020, kdy žalovaná zásilku převzala do vlastních rukou. Z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. S ohledem na skutečnost, že žalovaná je státní příslušník [země], byl v řízení dán cizí prvek, a proto se soud zabýval otázkou, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. Podle článku 26 bodu 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. Tato konkludentní volba soudu, neboli podřízení se příslušnosti, převažuje nad všemi ostatními pravidly soudní příslušnosti, a to včetně sjednané příslušnosti podle čl. 25 (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 24. 6. 1981 ve věci C -150/80 Elefanten Schuh GmbH proti Pierru Jacqmainovi, body 9–11; srov. také DRÁPAL, L., BUREŠ, J. a kol. Občanský soudní řád II. Komentář, C. H. Beck, 2009, s. 2965). V dané věci existence prorogační doložky, tj. ujednání stran zakládající příslušnost určitého soudu, zjištěna nebyla. Jelikož žalovaná se k žalobě nevyjádřila a pravomoc soudu tak nebylo možno opřít o ustanovení článku 26 nařízení Brusel I bis, soud byl oprávněn přezkoumat svou mezinárodní příslušnost. Jelikož nešlo o případ výlučné příslušnosti dle článku 26 Nařízení, nešlo ani o obligatorní příslušnost ve věcech pojistných (žalovaná nebyla pojistník ani pojištěný), ve věcech spotřebitelských smluv a ve věcech individuálních pracovních smluv a nešlo ani o případ volby soudu, aplikoval soud obecné ustanovení v článku 4 Nařízení, dle něhož nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Ohledně použitelného právního řádu soud aplikoval také unijní právo v podobě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II.), protože tím, že nebyla splněna zákonná povinnost (sjednání povinného ručení), dopustil se vlastník či provozovatel vozidla civilního deliktu. Dle článku 4 odst. 1 Nařízení Řím II. je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla. V řízení byl tedy použit český právní řád. 4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a rovněž vyžádanými soudem a zjistil následující skutkový stav. Dne 18. 12. 2019 vyhotovila žalobkyně výzvu k úhradě zákonného příspěvku nepojištěného vozidla [registrační značka], [VIN kód], v níž vyzvala žalovanou k zaplacení částky ve výši 3 948 Kč na příspěvku a částky ve výši 300 Kč jako nákladů uplatnění příspěvku ve lhůtě do třiceti dnů od doručení výzvy s odůvodněním, že k označenému vozidlu, jehož je žalovaná vlastníkem nebo provozovatelem, nebylo v době od 24. 7. 2019 do 15. 10. 2019 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy povinné ručení. Výzva byla na adresu bydliště žalované odeslána dne 18. 12. 2018 a dne 2. 1. 2020 byla dle potvrzení pošty příjemci doručena. Následně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě příspěvku ještě upomínkami ze dne 18. 12. 2019 a 12. 6. 2020. Naposledy byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2020 odeslanou dne 21. 7. 2020. Ze sdělení Magistrátu města Havířova - oddělení registru vozidel soud zjistil, že vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla v době, kdy nebylo pojištěno, byla žalovaná. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon“), musí být v případě vozidla zapsaného v registru vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Povinnost uzavřít pojistnou smlouvu stíhá ve dle § 3 odst. 2 zákona vlastníka tuzemského vozidla nebo řidiče cizozemského vozidla. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná v rozhodném období byla vlastníkem a provozovatelem vozidla, přičemž zákonnou povinnost pojistit vozidlo pro účely provozu na pozemních komunikacích nesplnila. Dle § 4 odst. 1, 2 a), b) zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení této povinnosti, leda bylo vozidlo odcizeno. Přitom se má za to, že vlastníkem vozidla je osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel, a provozovatelem osoba zapsaná v tomto registru jako provozovatel. Vedle příspěvku má žalobkyně dle § 4 odst. 4 zákona právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle odstavců 6 a 7 téhož zákonného ustanovení jsou příspěvek a náklady splatné na základě výzvy žalobkyně, a to ve lhůtě v trvání nejméně 30 dní od doručení výzvy. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel a výši příspěvku stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Denní sazba příspěvku pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 350 cm³ do 1 850 cm³ byla 47 Kč, příspěvek tak činil 3 948 Kč (denní sazba 47 Kč x 84 dnů). Výše nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činila 300 Kč. Žalobkyně ve dle § 4 odst. 6, 7 zákona vyzvala žalovanou k úhradě příspěvku a nákladů na uplatnění práva a žalované určila 30 denní lhůtu splatnosti plynoucí od doručení písemné výzvy. Výzva byla žalované doručena dne 2. 1. 2020. Příspěvek a náklady na uplatnění práva se tak staly splatnými dne 1. 2. 2020. Ode dne následujícího, tj. od 2. 2. 2020, byla žalovaná v prodlení se zaplacením částky ve výši 4 248 Kč a je povinna dle § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. vždy k prvnímu dni prodlení. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšná žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení, které na uplatnění svého práva účelně vynaložila v celkové výši 1 489 Kč. V dané věci šlo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč a bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou, tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Částku tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna advokáta za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby (převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby) po 200 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), celkem 600 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby učiněné do podání žaloby vždy po 100 Kč za jeden úkon dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., celkem 300 Kč. K náhradě náleží i náhrada 21% DPH z odměny a přiznaných náhrad v částce 189 Kč.