111 C 422/2020-27 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplatit částku 3 040 Kč se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že žalovaný opakovaně cestoval linkami hromadné dopravy provozované žalobkyní, aniž by zaplatil stanovené jízdné a po provedené přepravní kontrole mu byla vždy uložena povinnost zaplatit přirážku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, v průběhu celého řízení nebyl nijak procesně aktivní. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně i v nepřítomnosti omluvené žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování má soud za zjištěné, že žalovaný cestoval dne 22. 12. 2015 tramvají na lince [číslo] dne 5. 1. 2018 autobusem na lince [číslo]. Šlo o linky patřící [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] V průběhu přeprav byl kontrolován přepravním revizorem, kterému se neprokázal platným jízdním dokladem. O kontrole byla vždy sepsána dohoda s cestujícím. Totožnost žalovaného byla při kontrolách zjištěna z jeho průkazu totožnosti, dohody žalovaný podepsal, čímž současně dluh vůči žalobkyni v žalované výši uznal a zavázal se jej zaplatit. Žalovaný na místě neuhradil cenu jízdného v částce 20 Kč za každou jízdu, ani přirážku k jízdnému, která byla stanovena částkou 1 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne 14. 7. 2020, jenž byl žalovanému odeslán poštou dne 14. 7. 2020. 4. Soud věc právně posoudil dle § 2550 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). V předmětné věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaný použil dopravní prostředek žalobkyně, došlo mezi nimi ke konkludentnímu uzavření smlouvy o přepravě. Na základě této smlouvy vzniklo žalovanému právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas, a současně povinnost zaplatit dopravci stanovené jízdné, a protože se žalovaný nemohl prokázat platným jízdním dokladem, vzniklo dopravci i oprávnění požadovat po něm částku 1 500 Kč, jako přirážku k jízdnému v souladu s § 37 odst. 4 písm. d), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách a § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a to za každou neoprávněnou jízdu. Dle § 2053 o. z. došlo u každé jízdy ze strany žalovaného současně k uznání dluhu v žalované výši, právní jednání bylo provedeno v písemné formě, je v něm uveden důvod dluhu a jeho výše a žalovaný se zavázal dluh zaplatit. Právní jednání žalovaného tak naplnilo zákonné náležitosti a byla jím založena vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Protože žalovaný existenci dluhu v řízení nepopíral, dosud pohledávku nezaplatil a v řízení nevyšlo najevo, že dluh zanikl jinak, než plněním závazku, byla mu tímto rozsudkem povinnost k úhradě dluhu uložena. Soud proto žalovanému uložil, aby žalobkyni žalovanou částku uhradil do tří dnů od právní moci rozsudku včetně příslušenství ve formě úroků z prodlení dle § 1970 o. z., neboť žalovaný se s úhradou dluhu ocitl v prodlení po uplynutí 15 dnů od jízdy. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a §142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný, který ve věci podlehl, je povinen zaplatit žalobkyni náklady, které účelně vynaložila na uplatnění svého práva. Celková částka 600 Kč je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a částkou 200 Kč jakožto paušální náhradou hotových výdajů žalobkyně dle § 137 odst. 1 o. s. ř. za dva úkony a to sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby.