116 C 375/2020-46 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 13. 8. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 uzavřené mezi [právnická osoba] tak, jak je uvedeno v žalobě. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 1. 9. 2016 smlouvu o úvěru a poskytl úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, avšak ničeho nevrátil. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů v části B návrhu včetně telefonního čísla, e-mailové adresy, čímž došlo ke zřízení uživatelského účtu, dále zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a zavázal se splatit tuto částku se splatností do 3. 10. 2016. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se dle smlouvy, jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek ve výši 0 Kč. Splatnost úvěru byla 3. 10. 2016. Žalovaný byl o úhradu dluhu upomínán. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne 22. 1. 2020. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla. Pokud by soud neuznal nárok na úhradu částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Za tímto účelem žalobkyně navrhuje, aby si soud vyžádal vyjádření banky, zda z jejího účtu byla prováděna transakce o tom, že žalovanému byl poskytnut úvěr v tvrzené výši. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: podacím lístkem ze dne 22. 1. 2020 (Mgr. [příjmení] [jméno]), oznámením o postoupení pohledávek ze dne 22. 1. 2020, výzvou k úhradě dluhu ze dne 21. 1. 2020, fakturou [číslo] prohlášením ze dne 1. 9. 2016, standartními úvěrovými podmínkami, standartními evropskými informacemi o úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019. 5. Soud neprovedl důkaz seznamem postoupených pohledávek pro jeho nečitelnost. 6. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: z potvrzení o provedení platby bylo zjištěno, že [právnická osoba] bank vystavila potvrzení o provedení platby dne 1. 9. 2016 na částku 3 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru ze dne 1. 9. 2016, kdy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč se splatností 1. 10. 2016. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu dne 22. 1. 2020. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019, přičemž součástí této smlouvy je nečitelný seznam postoupených pohledávek. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 22. 1. 2020, který byl odeslán žalovanému právním zástupcem žalobkyně. 7. Žaloba byla zamítnuta v celém rozsahu. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Takový nárok však nevznikl žalobkyni, protože tato nebyla v řízení nadána aktivní věcnou legitimací, neboť neprokázala, že je nositelkou tvrzeného hmotného práva, o nějž v řízení šlo. Bylo na žalobkyni, aby svou aktivní věcnou legitimaci v řízení dle § 1882 odst. 1 o. z. prokázala buď předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky, či předložením dokladů o vyrozumění žalovaného postupitelem o postoupení pohledávky, přičemž je nutno, aby tento notifikační úkon (kterým je dlužník vyrozuměn o postoupení pohledávky) učinil vždy postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, jak zcela zřejmě vyplývá z § 1882 odst. 1 o. z., a je rovněž současně nutno prokázat i jeho doručení dlužníkovi. Bez splnění těchto dvou okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení pohledávky stanovené § 1882 odst. 1 o. z. za splněné. Žalobkyně svou legitimaci odvozovala z postupní smlouvy uzavřené dle § 1879 o. z.. Ve smlouvě však nebyla obsažena identifikace tvrzené pohledávky za žalovaným, když z předloženého seznamu postoupených pohledávek soud neučinil žádný závěr s ohledem na jeho nečitelnost. Soudu předložené oznámení o postoupení nebylo relevantním důkazem o nabytí pohledávky, aniž by existoval důkaz o doručení žalovanému, v daném případě nebylo prokázáno ani odeslání oznámení. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Z uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. negativně, protože procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.