116 C 380/2020-54 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaným byla dne 3. 8. 2015 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] poskytnuta půjčka 15 000 Kč se závazkem uhradit úrok 2 100 Kč (23,72 %), administrativní odměnu 3 000 Kč a za hotovostí inkaso splátek 6 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách v počtu 58 po 450 Kč, s poslední splátkou 12. 9. 2016. Před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného, kdy se vycházelo zejména z údajů uvedených klientem, kdy byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní, a.j. poměry a uvedené bylo ověřeno v dokumentech, a to výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil 12 150 Kč, z toho 4 256,85 Kč na jistinu, 2 100 Kč na úrok, 3 000 Kč na poplatek za administrativní činnost, 2 793,15 Kč za hotovostní inkaso. Poslední platba byla uhrazena 15. 2. 2016. Žalobkyně požaduje úhradu částky 13 950 Kč představující jistinu 10 743,15 Kč, dlužné úhrady splátek 3 206,85 Kč, kapitalizovaný úrok 8 352,68 Kč (z jistiny 10 743,15 Kč ve výši 23,72 % od 19. 3. 2016 do 6. 12. 2019), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 817,88 Kč rovněž z dlužné jistiny od 20. 9. 2016 do 6. 12. 2019. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému soudem se žádný z účastníků nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Mezi [právnická osoba] a žalovaným byla dne 3. 8. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 11 100 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč a poslední splátce dne 12. 9. 2016 s tím, že první splátka bude splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 15 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že v případě, že bude žalovaný v prodlení se zaplacením některé ze splátek, je povinen platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně, a to až do doby zaplacení celé dlužné částky. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2015 [právnická osoba] postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 12. 2019. Výzvou k plnění ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné žalované částky do 14. 5. 2020 s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Současně bylo v této výzvě žalovanému opětovně oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy a podacího lístku. V zákaznické kartě žalovaného je uvedeno, že je zaměstnaný u [právnická osoba] s příjmem ve výši 15 280 Kč měsíčně, výdaje činí 12 350. Žalovaný doložil OP, pracovní smlouvu, kterou však žalobkyně k žalobě nepřipojila. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze zákaznické karty žalovaného. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 58 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení žalobkyně soudu sice předložila zákaznickou kartu žalovaného, avšak z této listiny je patrno, že pozornost, kterou předchůdce žalobkyně věnoval zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodně nelze nazvat odbornou péčí. Příjmová a výdajová situace žalovaného byla dokladována pouze pracovní smlouvou. Soud má proto za to, že právní předchůdce před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 8. 2015 žalovanému částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 12 150 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 2 850 Kč, neboť žalovaný částku 12 150 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 2 850 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to v návaznosti na předžalobní výzvu od 15. 5. 2020. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.