116 C 381/2020-57 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaným došlo dne 4. 5. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] jejíž součástí byly smluvní podmínky. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a včas, přičemž vycházel z informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní, a.j. poměry a tyto skutečnosti byly ověřovány z dokumentů, a to výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Žalovanému byla poskytnuta částka 6 000 Kč, kterou se zavázal uhradit s úrokem ve výši 546 Kč, s úrokovou sazbou 20,98 %, odměnou za administrativní činnost 1 200 Kč a hotovostním inkasem 1 800 Kč v 43 týdenních splátkách po 222 Kč, s poslední splátkou 29. 6. 2016. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, uhradil 3 060 Kč, z toho bylo na jistinu započteno 737,02 Kč, na úrok 546 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 200 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso 576,98 Kč, poslední splátka byla uhrazena 26. 4. 2016. Žalovaný tak dluží částku 6 486 Kč představující jistinu 5 262,98 Kč, dlužné úhrady 1 223,02 Kč, kapitalizovaný úrok 4 220,40 Kč (z dlužné jistiny 5 262,98 Kč od 1. 3. 2016 do 6. 12. 2019 ve výši 20,98 % ročně), dlužný kapitalizovaný zákonný úrok 1 611,12 Kč, rovněž z dlužné jistiny od 8. 3. 2016 do 6. 12. 2019. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 s účinností k témuž datu, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému soudem se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. 3. Mezi [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaným byla dne 4. 5. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 546 Kč a to v 43 týdenních splátkách po 222 Kč a poslední byla dne 29. 2. 2019. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 6 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že v případě, že bude žalovaný v prodlení se zaplacením některé ze splátek, je povinen platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 20,98 % ročně, a to až do doby zaplacení celé dlužné částky. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 [příjmení] [jméno] [příjmení], SE postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 12. 2019. Výzvou k plnění ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné žalované částky do 14. 5. 2020 s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Současně bylo v této výzvě žalovanému opětovně oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy a podacího lístku. V zákaznické kartě žalovaného je uvedeno, že jeho příjem je 6980 Kč, výdaje domácnosti 11 502, má jednu vyživovací povinnost. Žalovaný měl doložit výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a doklad o zaplacení nájmu. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze zákaznické karty žalovaného, uvedené listiny však žalobkyně nedoložila. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 6000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 48 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení žalobkyně soudu sice předložila zákaznickou kartu žalovaného, avšak z této listiny je patrno, že pozornost, kterou předchůdce žalobkyně věnoval zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodně nelze nazvat odbornou péčí. Příjmová a výdajová situace žalovaného byla výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a doklad o zaplacení nájmu. Předchůdce žalobkyně odkazoval na výplatní pásky, výpisy z účtu, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a doklad o zaplacení nájmu, avšak uvedené listiny nebyly soudu předloženy spolu se zákaznickou kartou. Soud má proto za to, že právní předchůdce před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 6 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 3 060 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 2 940 Kč, neboť žalovaný částku 3 060Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 2 940 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to v návaznosti na předžalobní výzvu od 15. 5. 2020. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.