116 C 402/2020-53 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne 27. 8. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi zahraniční [právnická osoba] [příjmení] [jméno] a žalobkyní došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek dne 21. 12. 2017. Dne 13. 10. 2016 byla uzavřena smlouva o zápůjčce prostřednictvím elektronické komunikace, a to internetových stránek žalobkyně, poskytnuta zápůjčka ve výši 4 500 Kč, když ověřovací proces probíhal formou SMS zpráv. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku dne 12. 11. 2016. Žalovaný se s plněním dostal do prodlení, dlužnou částku neuhradil, proto žalobkyně požaduje úhradu poskytnutých finančních prostředků ve výši 4 500 Kč O úhradu dluhu byl žalovaný upomínán. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K jednání, které se ve věci konalo dne 27. 1. 2021, se nedostavil žádný z účastníků. Žalobkyně omluvila svou neúčast, žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud jednal a rozhodl o věci samé vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 4. Ve věci je přítomen cizí prvek, neboť žalobkyně je společnost založená podle cizího práva se sídlem mimo území ČR. Soud se zabýval svou mezinárodní příslušností i otázkou způsobilosti žalobkyně být účastníkem soudního řízení a činit svým jménem úkony v soudním řízení. Žalobkyně má způsobilost být účastníkem řízení a vlastními úkony nabývat práva a povinnosti v řízení. Mezinárodní příslušnost českých soudů je dána z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU č. 1215/2012 čl. 7). Věc byla posouzena dle hmotného českého práva ve smyslu čl. 6 Evropského parlamentu a Rady [číslo]. 5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, které byly předloženy žalobkyní, a to Smlouvou o zápůjčce ze dne 13. 10. 2016, Rámcovou smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 10. 2016, platebními informacemi ze dne 13. 10. 2016 3x, oznámením [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2018, poslední výzvou k dobrovolnému uhrazení dluhu ze dne 9. 4. 2020, prohlášením pro stávajícího klienta, potvrzením o provedené platbě ze 12. 10. 2016, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, podacím archem ze dne 26. 1. 2018, ze dne 27. 4. 2020, standartními podmínkami, rozhodčí smlouvou. 6. V dané právní věci žalobkyně dovozovala svou aktivní procesní legitimaci ve věci ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 12. 2017. Z uvedené smlouvy vzal soud za prokázáno, že tato byla uzavřena mezi [příjmení] [příjmení] p.l.c. a žalobkyní. Dle čl. 2 smlouvy postupitel postupuje peněžité pohledávky uvedené v příloze [číslo] (24 818 pohledávek) této smlouvy na CD-ROM nosiči v elektronické formě postupníkovi, a to dnem podepsáním smlouvy. Žalobkyně nepředložila soudu seznam postoupených pohledávek. Dále žalobkyně předložila soudu oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2018 vystavené původní věřitelkou, kdy žalovanému oznamuje, že pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] postupuje novému věřiteli – žalobkyni. Zároveň oznamuje povinnost žalovaného uhradit dluh novému věřiteli. V dané věci má soud za to, že žalobkyně neprokázala svou aktivní legitimaci ve věci. Žalobkyně nedoložila soudu seznam postoupených pohledávek, z něhož by bylo patrno, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena. Ani listina, označená jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 9. 2018 vystavená původní věřitelkou, neprokazuje, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, neboť není prokázáno, že postupitel vyrozuměl dlužníka o postoupení pohledávky, když nebyl soudu doložen doklad o odeslání oznámení původního věřitele žalovanému. Žalobkyně předložila soudu listinu označenou jako poštovní podací arch, a to konkrétně 5. stránku z 41, bez toho, že by bylo zřejmé, kdo je odesílatelem zásilek zde uvedených, přičemž podací arch ze až ze dne 26. 1. 2018. K jednání, které se ve věci konalo dne 27. 1. 2021, se nedostavila žalobkyně. Soud ji tak nemohl poučit v souladu s ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. o potřebě dalšího dokazování k tvrzení ohledně její aktivní legitimaci, když uvedená poučovací povinnost se poskytuje u jednání soudu. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a o.s.ř. proto, protože se účastník nedostaví k soudnímu jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání (srov. usnesení Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 2848/2010). S ohledem na skutečnost, že žalobkyně v tomto řízení neprokázala svou aktivní procesní legitimaci ve věci, byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému objektivně žádné náklady nevznikly.