116 C 419/2020-50 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou došlou soudu dne 27. 3. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovanou byla dne 22. 1. 2015 uzavřena smlouva o půjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy byla na straně žalované zkoumána úvěruschopnost dle § 9 odst. 1 Zák. č. 145/2010 Sb., kdy se vycházelo z údajů získaných od spotřebitele, který je povinen uvést údaje přesně, úplně a pravdivě. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní, a.j. poměry. Tyto informace byly ověřeny proti vyžádaným dokladům, zaznamenány do karty zákazníka. Mezi tyto dokumenty patří výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Žalované byla poskytnuta finanční částka ve výši 10 000 Kč, kterou převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy, což ztvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala uhradit úroky ve výši 1 400 Kč (úroková sazba 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč, a to ve splátkách v počtu 58 po 300 Kč, s poslední splátkou 3. 3. 2016. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná uhradila 1 600 Kč. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, s účinností k témuž datu. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2019. Žalobkyně požaduje po žalované uhrazení jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužných úhrad ve výši 5 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 046,54 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 054,53 Kč, dále požaduje zákonný úrok z prodlení a smluvní úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaná u jednání soudu uvedla, že neví vůbec co je předmětem soudního sporu, není si vědoma toho, že by od žalobkyně převzala finanční hotovost, uzavřela smlouvu o půjčce či jinou smlouvu. Současně se žalovaná vyjádřila k podpisu na předmětné smlouvě a kartě zákazníka a uvedla, že podpisy nejsou její. 3. Žalobkyně se z jednání omluvila. 4. Žalobkyně v řízení tvrdila, že mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO] a žalovanou byla dne 22. 1. 2015 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 7 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 10 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Své tvrzení pak prokazovala předmětnou smlouvou o půjčce a kartou zákazníka obsahující její podpisy a potvrzující převzetí finanční hotovosti. Žalovaná však u jednání soudu dne 1. 3. 2021 popřela, že by podpis na smlouvě o půjčce uzavřené dne 22. 1. 2015 [číslo] byl jejím pravým podpisem, smlouvu stejně jako kartu zákazníka nepodepsala. Podpis není její, finanční prostředky od žalobkyně nepřevzala. V předmětné věci se soud nejprve zabýval otázkou, zda došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou k uzavření smlouvy o půjčce, která měla být podepsána samotnou žalovanou. Smlouva o půjčce je pak soukromou listinou a zásadní rozdíl mezi veřejnou a soukromou listinou spočívá v jejich důkazní síle. U soukromé listiny stačí "formální" popření její správnosti druhým účastníkem, aby nastoupila důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který tvrdil skutečnosti, jež měly být prokázány soukromou listinou. U veřejné listiny důkazní břemeno leží naopak na tom, kdo popírá její správnost. Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně konstatoval, že v případě, kdy účastník popře pravost, resp. správnost soukromé listiny, platí, že účastníka, který tuto listinu předložil k důkazu, stíhá důkazní povinnost a břemeno důkazní; tento účastník tedy nese procesně nepříznivé následky toho, že se v řízení nepodaří prokázat pravost či správnost soukromé listiny. Oproti listině veřejné, kde důkazní břemeno leží na tom, kdo popírá její správnost, u soukromé listiny stačí "formální" popření její správnosti druhým účastníkem, aby nastoupila důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který tvrdil skutečnosti, jež měly být prokázány soukromou listinou (rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 947/2012). 5. Žalobkyně se k jednání nařízenému soudem nedostavila a svou neúčastí se zbavila možnosti být soudem poučena v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že podpis na smlouvě o půjčce [číslo] ze dne 22. 1. 2015 je pravým podpisem žalované a tudíž došlo k uzavření předmětné smlouvy mezi stranami. Vzhledem k neunesení břemene důkazního, kdy se jednalo o soukromou listinu, nelze nárok z titulu uzavřené smlouvy přiznat. Rovněž nebylo možno přiznat žalovanou částku ani z titulu bezdůvodného obohacení, když žalobkyně neprokázala, že peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč si žalovaná převzala. Jelikož se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, zbavila se možnosti být soudem poučena ve vztahu k nároku z bezdůvodného obohacení dle § 118a odst. 1,2,3 o.s.ř. a v tomto směru tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl, když poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje pouze u jednání soudu a tudíž nelze vyhovět žádosti žalobkyně, aby jednání v případě, že se objeví nové skutečnosti, bylo odročeno a žalovaná byla vyzvána k jejich doplnění. 6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.