117 C 310/2020-40 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 526,92 Kč a částky 364,78 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 25. 2. 2020 zasílatelskou smlouvu na dobu neurčitou, kterou se žalovaný zavázal hradit za zasílatelské služby poskytnuté žalobkyní ujednanou cenu vyčíslenou dle ceníku žalobkyně, kterou bude žalobkyně žalovanému fakturovat vždy zpětně za každé fakturační období, které činí 1 měsíc, přičemž byla dohodnuta 14 denní splatnost faktur. Cenu zasilatelských služeb poskytnutých na základě objednávek žalovaného v měsíci březnu 2020 vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou [číslo] ze dne 1. 4. 2020 znějící na částku 5 526,92 Kč se splatností dne 15. 4. 2020. Žalovaný na tuto fakturu neuhradil ničeho, ačkoli byl k úhradě opakovaně upomínán, naposledy předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2020. V případě prodlení žalovaného bylo v čl. III. odst. 3. zasilatelské smlouvy sjednáno právo žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý (i započatý) den prodlení. Předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2020 tedy žalobkyně vyzvala žalovaného rovněž k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z částky 5 526,92 Kč za dobu od 16. 4. 2020 do 25. 8. 2020, tj. ve výši 364,78 Kč. Splatnost smluvní pokuty nastala dnem doručení výzvy, tj. dne 28. 8. 2020. Žalovaný vyúčtovanou smluvní pokutu neuhradil. Z důvodu prodlení žalovaného tedy žalobkyně dále požaduje úhradu úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 526,96 Kč za dobu od 16. 4. 2020 do zaplacení a z částky 364,78 Kč za dobu od 29. 8. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 25. 2. 2021, se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl k němu řádně a včas předvolán. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne 25. 2. 2020 uzavřena zasílatelská smlouva, dle které se žalobce zavázal na základě objednávek žalovaného jako příkazce obstarávat přepravu zásilek s tím, že zásilky budou převzaty na adrese [adresa], a budou doručovány dle pokynů příkazce na adresu příjemce uvedenou v objednávce. Žalovaný se zavázal za provedení těchto zasílatelských služeb hradit ceny dle ceníků, které jsou přílohou této smlouvy případně dle aktuálních ceníků zveřejněných na webu žalobkyně. Nárok zasílatele na uhrazení ceny zasílatelských služeb vznikne předáním zásilky zasílateli a cena bude příkazci fakturována vždy zpětně za fakturační období, a to v pravidelných měsíčních intervalech. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a je podepsána jak žalovaným, tak zástupcem žalobkyně. Účastníci si ve smlouvě sjednali, že faktury mohou být příkazci zasílány v elektronické podobě na emailovou adresu uvedenou ve smlouvě. Splatnost faktur byla sjednána v délce 14 dnů ode dne doručení faktur. Fakturou [číslo] ze dne 1. 4. 2020 vyúčtovala žalobkyně žalovanému přepravu zásilek, jejichž specifikace je uvedena v příloze k této faktuře, která je nedílnou součástí faktury a obsahuje uvedení adresátů zásilek, včetně váhy přepravovaných zásilek, okamžik předání zásilek k přepravě, včetně doručení, jakož i specifikaci zboží, které bylo takto zasíláno, a to v měsíci březnu 2020 s uvedením přesných dat. Cena zasilatelských služeb dle faktury činila 5 526,92 K a její splatnost byla stanovena dne 15. 4. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2020 zaslanou žalovanému doporučeně téhož dne, byl žalovaný prostřednictvím právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 5 526,92 Kč a dále k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z částky 5 526,92 Kč za dobu od 16. 4. 2020 do 25. 8. 2020, tj. ve výši 364,78 Kč a nákladů spojených s uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od doručení této výzvy. 4. Žaloba je důvodná jen částečně. Mezi účastníky byla sjednána zasílatelská smlouva dle ust. § 2471 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) a dle této smlouvy se žalobkyně zavázala dle příkazu žalovaného provádět přepravu zásilek z určitého místa do jiného určitého místa a příkazce, tedy žalovaný, se zavázal zaplatit zasílateli odměnu. Žalobkyně provedla pro žalovaného přepravu zásilek v měsíci březnu 2020 dle jednotlivých objednávek žalovaného, za což jí přísluší nárok na odměnu za přepravu těchto zásilek v částce 5 526,92 Kč, která byla účtována v souladu s ceníkem, který byl součástí zasílatelské smlouvy, fakturou [číslo] ze dne 1. 4. 2020. Odeslání této faktury žalovanému však nebylo soudu doloženo. Žalovaný byl tedy prokazatelně k úhradě odměny za zasilatelské služby poskytnuté mu žalobkyní v měsíci březnu 2020 vyzván až předžalobní výzvou zástupce žalobkyně ze dne 25. 8. 2020, a to do tří dnů od doručení této výzvy. V souladu s ust. § 573 občanského zákoníku soud považuje výzvu za doručenou dne 28. 8. 2020 a lhůta k plnění byla ve výzvě stanovena do 3 dnů ode dne doručení, tj. do 31. 1. 2020. Protože nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný tuto odměnu žalobkyni byť jen zčásti uhradil, byl zavázán k úhradě celkové částky 5 526,92 Kč. Jelikož je žalovaný od 1. 9. 2020 s úhradou této částky v prodlení, byl žalobkyni přiznán i nárok na úhradu úroku z prodlení ve výši požadované žalobou, když tento je nižší než úrok dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud je žalobou vázán. Nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty v částce 364,78 Kč, tj. ve výši 0,05 % denně z částky 5 526,92 Kč za dobu od 16. 4. 2020 do 25. 8. 2020, s příslušenstvím byl zamítnut, neboť nebylo prokázáno, že v daném období byl žalovaný v prodlení s úhradou dané částky. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil na náhradě nákladů řízení 84 % účelně uplatněných nákladů řízení (vypočteno z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí), neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 8 % uplatněného nároku. Žalobkyně vynaložila náklady částkou 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, tří úkonů právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21% DPH ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z toho 84 % představuje 1 251 Kč a k této částce byl žalovaný zavázán. Soud má za to, že odměnu advokáta je nutno přiznat podle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (jak bylo zjištěno z elektronické evidence zdejšího soudu), v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Jedná se tak o typový příklad bagatelního sporu zahájeného tzv. formulářovou žalobou, který byl opakovaně předmětem posouzení ze strany Ústavního soudu z hlediska účelnosti nákladů řízení a přiměřenosti jejich výše. Judikatura Ústavního soudu pak našla odraz v ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, která zohledňuje nižší náročnost právního zastoupení žalobců v typově vymezených řízeních, kdy jsou úkony žalobce spíše administrativního charakteru, neupírá však věřitelům jejich ústavně zaručené právo na právní pomoc ani nezbavuje procesně úspěšné žalobce práva na náhradu účelně vynaložených nákladů podle § 142 odst. 1 o. s. ř.