117 C 349/2021-25 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 22. 7. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 3 048 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná se dne [datum] a dne 10. 12. 2020 při jízdě tramvajovou linkou [číslo] hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínky pro to, aby na ní žalobkyně požadovala úhradu částky 1 524 Kč, představující jízdné v celkové výši 24 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, a to za každou neoprávněnou jízdu. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně se proto domáhá rovněž úroku z prodlení. 2. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout i na základě účastníky předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.). 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalovaná dne [datum] a dne [datum] cestovala tramvajovou linkou [číslo] v [obec] prostředkem hromadné dopravy provozované žalobkyní a na výzvu přepravního kontrolora se neprokázala platným jízdním dokladem. Na místě o tom byla sepsána dohoda s cestujícím [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], kterou bylo žalované uloženo zaplatit celkem částku 3 048 Kč (jízdné ve výši 24 Kč a přirážka ve výši 1 500 Kč za každou neoprávněnou jízdu), do 15 dnů od přepravních událostí a žalovaná v obou případech uznala svůj závazek vůči žalobkyni co do důvodu a výše jako svůj dluh. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dopisem ze dne 8. 6. 2021, jenž byl žalované odeslán poštou téhož dne. 4. Skutkový stav soud právně posoudil podle ust. § 2053 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), když žalovaná, která porušila svou zákonnou povinnost se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem (dle § 37 odst. 5 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách), uznala v obou případech písemně svůj dluh vůči žalobkyni za jízdu bez platného jízdního dokladu co do důvodu a výše. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobkyni dlužné jízdné ve výši 24 Kč a přirážku za jízdu bez dokladu stanovenou dle Smluvních přepravních podmínek žalobce v částce 1 500 Kč, a to za každou neoprávněnou jízdu. Tato skutečnost nebyla v řízení vyvrácena ani nebylo prokázáno, že by žalovaná dlužnou částku žalobci uhradila. Soud proto žalované uložil, aby žalobkyni částku v celkové výši 3 048 Kč uhradila do tří dnů od právní moci rozsudku včetně příslušenství ve formě úroků z prodlení dle § 1970 o. z., neboť žalovaná se s úhradou dluhu ocitla v prodlení v obou případech po uplynutí 15 dnů od neoprávněné jízdy. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o povinností žalované zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalované výzvu k plnění, náklady řízení ve výši 600 Kč, a to 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a 200 Kč představující paušální náhradu hotových výdajů žalobkyně ve výši dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (§ 151 odst. 3 o. s. ř.), a to za předžalobní výzvu k plnění a sepis žaloby po 100 Kč.