130 C 389/2020-48 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 2 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 8. 2019 se [právnická osoba] Jednalo se o pohledávku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a původní věřitelkou [právnická osoba] dne 18. 5. 2018. Na jejím základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 2 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 490 Kč do 17. 6. 2018. [příjmení] byla vyplacena převodem na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci jednal dne 7. 1. 2021 v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení. Z úvěrové smlouvy [číslo] soud zjistil, že se jedná o smlouvu, která měla být uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovanou. Smlouva není datována ani opatřena podpisy smluvních stran. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Úvěr měl být vrácen spolu s poplatkem ve výši 490 Kč do 17. 6. 2018 na některý z účtů uvedených ve smlouvě, mimo jiné na účet vedený u [právnická osoba] [bankovní účet]. Z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet] z května 2015 soud zjistil, že z tohoto účtu byla dne 18. 5. 2015 odeslána na účet č. [bankovní účet] částka ve výši 2 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že dne 14. 8. 2018 byla mezi [právnická osoba] a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno spolu s předžalobní výzvou dne 18. 11. 2019. Společnost [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] v něm oznámila žalované, že na žalobkyni postoupila pohledávku původní věřitelky [právnická osoba] v celkové výši 12 572 Kč vyplývající ze smlouvy [číslo]. Z obchodních podmínek soud nečinil žádný závěr o skutkovém stavu. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla postoupená pohledávka, zabýval se soud v prvé řadě aktivní legitimací žalobkyně. V daném případě mělo dojít ke dvojímu postoupení, a to nejprve smlouvou uzavřenou mezi původní věřitelkou a [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a následně smlouvou ze dne 14. 8. 2018 uzavřenou mezi [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a žalobkyní. Ke své aktivní legitimaci žalobkyně předložila smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou mezi [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a žalobkyní a oznámení [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] o postoupení pohledávky. Důkazy o tom, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 5. 2018 na [právnická osoba] žalobkyně nenavrhla ani nepředložila. Vzhledem k tomu, že k jednání soudu se žalobkyně nedostavila, nemohla být v tomto smyslu poučena dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Za situace, kdy nebylo prokázáno první postoupení na [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], nemohl soud učinit závěr o tom, že došlo platně k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni, neboť nebylo prokázáno, že v době postoupení byla [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] oprávněna s pohledávkou nakládat. Soud proto žalobu bez dalšího hodnocení zjištěného skutkového stavu zamítl. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované v tomto řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.