107 C 299/2021-62 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 11. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 481,30 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 7. 2021 se společností [právnická osoba] pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. B00010 [číslo] uzavřené dne 31. 1. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Na základě této úvěrové smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději dne 1. 3. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 276,30 Kč a smluvním úrokem. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byl žalovanému zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který odsouhlasil verifikačním kódem ve formě SMS. Peněžní prostředky byly následně zaslány bezhotovostním převodem. Vzhledem k prodlení žalovaného požaduje žalobkyně také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně od 2. 3. 2020 do 26. 10. 2020 v celkové výši 1 500 Kč. Žalovaný však neuhradil ničeho, ačkoli byl k úhradě upomínán. Naposledy byl upomínán k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2021 prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně proto požaduje zaplacení jistiny ve výši 3 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a dále kapitalizovaný úrok ve výši 5 280,37 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 367,40 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 000 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému na den 19. 1. 2022 se nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Dne 31. 1. 2020 je datováno vyhotovení smlouvy o úvěru č. B00010 [číslo] mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Dle obsahu listiny měl být úvěrujícím poskytnut žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Smlouva je podepsána pouze za společnost [právnická osoba] a namísto podpisu úvěrovaného je zde vepsán SMS kód [anonymizováno]. Dne 31. 1. 2020 odeslala společnost [právnická osoba] ze svého bankovního účtu na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 3 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] [právnická osoba] je majitelem uvedeného účtu žalovaný a dne 31. 1. 2020 mu byla připsána na účet částka 3 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo] [právnická osoba] a žalobkyně uzavřely dne 19. 7. 2021 smlouvu o postoupení pohledávek. Seznam postoupených pohledávek zahrnuje i žalovanou pohledávku za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno přípisem původního věřitele ze dne 27. 7. 2021 odeslaným dne 29. 7. 2021, v němž byl zároveň vyzván k úhradě částky 10 229,13 Kč ze smlouvy o půjčce č. B00010 [číslo]. Výzvou před podáním žaloby ze dne 1. 11. 2021 odeslanou žalovanému dne 2. 11. 2021 jej žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky. 4. Žaloba se jeví důvodnou toliko částečně. Žalobkyně v řízení tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Z listinných důkazů předložených žalobkyní však tato skutečnost neplyne. Listina označená jako smlouva o úvěru sice obsahuje identifikační údaje žalovaného, postrádá však jakýkoliv projev jeho vůle, aby mohla být důkazem o vzniku konkrétního dvoustranného závazku mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně řádně prověřila totožnost osoby s ní jednající, že se skutečně jednalo o žalovaného, a ani nepředložila žádný důkaz, ze kterého by bylo možno zjistit jakékoliv právní jednání žalovaného. Na žalobkyni leželo důkazní břemeno o jí tvrzených skutečnostech a neunesla jej. Nelze mít za to, že pokud žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval (neboť byl po celou dobu řízení nečinný), lze z těchto tvrzení bez dalšího vycházet. Pouhá procesní pasivita žalovaného nemůže být vykládána tak, že proti nároku neprotestuje, či jej snad činí nesporným. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala smluvní právní důvod svého nároku, se soud zabýval také otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že je prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala žalovanému na jeho účet částku 3 000 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoli uhradil. Za absence jakéhokoli smluvního důvodu přijetí této částky se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. S ohledem na výše uvedené bylo proto žalobě vyhověno co do částky 3 000 Kč. Jelikož je žalovaný s úhradou peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a ust. § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 3 000 Kč, a to ode dne 14. 8. 2021 ve výši 8,50 % dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 7. 2021 odeslaným dne 29. 7. 2021. V souladu s ust. § 573 o. z. soud považuje oznámení za doručené dne 3. 8. 2021 a lhůta k plnění byla v oznámení stanovena do 10 dnů, tj. do 13. 8. 2021. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je daná dle ust. § 1879 o. z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností [právnická osoba], jejímž předmětem byla i pohledávka za žalovaným uplatněná v tomto řízení. Co do částky 1 756 Kč s příslušenstvím, která představuje nároky žalobkyně založené smlouvou, jejíž uzavření nebylo prokázáno, byla žaloba zamítnuta. 5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/2008), a proto kapitalizoval veškeré žalobou požadované příslušenství ke dni rozhodnutí soudu.