108 C 182/2022-50 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky ve výši 22 422 Kč s úrokem z prodlení, smluvní pokuty ve výši 2 648,52 Kč a úroku ve výši 59,89 % ročně z částky 18 340,86 Kč od 25. 1. 2022 do 15. 2. 2022, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 18 340,86 Kč od 16. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 57 369 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 2. 10. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 2. 10. 2020 poskytla žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 59,89 % ročně, to vše formou 36 měsíčních splátek po 1 328 Kč. Schopnost žalovaného úvěr řádně splácet zkoumala žalobkyně na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, dokladech o příjmu žalovaného, výpisu z jeho bankovního účtu a prohlášení žalovaného. Žalovaný zaplatil žalobkyni pouze částku 15 936 Kč, a to formou splátek zaplacených ve sjednané výši v období od 16. 11. 2020 do 17. 5. 2021. Za prodlení žalovaného se zaplacením dalších dvou splátek má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty sjednané ve výši 499 Kč za každý případ prodlení a dále na zaplacení paušálních nákladů vzniklých při prodlení žalovaného ve výši 400 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně k datu 23. 1. 2022 svým jednostranným úkonem zesplatnila zbývající část dluhu, avšak ani poté žalovaný svůj dluh nezaplatil a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Žalovaná částka tak představuje původní a dosud nezaplacenou jistinu úvěru ve výši 18 340,86 Kč, dlužného úroku přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 683,30 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, vyčíslené smluvní pokuty z nové jistiny úvěru v kapitalizované výši 21 024,16 Kč a úroku za poskytnutí úvěru z původní dlužné jistiny ve výši 18 340,86 Kč od 25. 1. 2022 do zaplacení. 2. Ze smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 2. 10. 2020 smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal formou 36 měsíčních splátek po 1 328 Kč zaplatit žalobkyni celkem částku 47 808 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba je sjednána ve výši 59,89 % a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázáno, že dne 2. 10. 2020 byla žalovanému na jeho účet vyplacena žalobkyní částka 22 000 Kč. Z historie pohybů na účtu žalovaného za období od 20. 2. 2020 do 18. 9. 2020 má soud za prokázáno, že žalovanému byla vyplácena mzda v průměrné výši 18 199 Kč. 3. Z formuláře žalobkyně označeného jako hodnocení klienta má soud za prokázáno, že u žalovaného je uvedeno, že je svobodný, je zaměstnán, kalkulován je jeho příjem ve výši 23 093 Kč, jeho životní minimum činí 3 860 Kč, náklady na nájemní bydlení jsou uvedeny částkou 2 603 Kč. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací má soud za prokázáno, že u žalovaného je uvedena výše skóre 532, čímž je zařazen do nejlepšího segmentu klientů. Z výpisu záznamů z registru SOLUS má soud za prokázáno, že u žalovaného nebyla ke dni 1. 10. 2020 evidována dlužná částka po splatnosti. 4. Dne 23. 1. 2022 žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, v němž mu sděluje, že zesplatňuje úvěr poskytnutý mu a vyzývá jej k okamžitému zaplacení dlužné částky ve výši 22 422 Kč s příslušenstvím. 5. Z předžalobní výzvy a podacího archu má soud za prokázáno, že jí byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky z titulu zesplatněného úvěru, nejpozději do 15 dnů od odeslání výzvy. Výzva byla odeslána dne 11. 5. 2022. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky formou sjednaných splátek a zaplatit úroky ve sjednané úrokové sazbě 59,89 % ročně. Na úhradu svého závazku zaplatil žalovaný dle tvrzení samotné žalobkyně částku 15 936 Kč. 7. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. V případě předmětné smlouvy žalovaný již žalobkyni zaplatil částku 71 397 Kč. Povinností žalobkyně bylo ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Bez analýzy aktivní a hlavně i pasivní stránky poměrů žalovaného není možné dospět ke spolehlivému závěru o úvěruschopnosti žalovaného, přičemž údaje poskytnuté žadatelem o úvěr je poskytovatel úvěru povinen i prověřit. Žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici informace o výši výdělku žalovaného. Tolik pokud jde o aktivní stránku poměrů žalovaného. Ve vztahu k pasivní stránce poměrů žalovaného však žalobkyně neověřovala ničeho. Z hlediska jeho výdajů vycházela pouze z ničím nepodložených tvrzení žalovaného o nepravděpodobně nízké výši nájemného 2 603 Kč a výše jeho osobních výdajů pouze v rovině životního minima. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného však má být posouzením odborným z pozice podnikatele v oblasti poskytování úvěrů, kterým žalobkyně nepochybně je. Takovému požadavku však přístup žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostál. Posouzení úvěruschopnosti bylo pouze povrchní, bez potřeby jakkoliv ověřit tvrzené výdaje, či se zabývat reálnou výší takových nákladů. S ohledem na výše uvedené je dán důvod absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu § 87 výše uvedeného zákona, neboť žalobkyně s náležitou odbornou péčí neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Je však nepochybné, že žalovaný od žalobkyně přijal částku 22 000 Kč, která je za absence smluvního důvodu plnění jeho bezdůvodným obohacením. Žalovaný již žalobkyni zaplatil částku 15 936 Kč. Tuto částku je nutno odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. Proto žalovaný nadále dluží žalobkyni pouze částku 6 064 Kč, k jejímuž zaplacení byl žalovaný tímto rozsudkem zavázán. Žalobkyně má také v souladu s §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu., a to v závislosti na uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě žalobkyně. 8. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené jako nedůvodná zamítnuta, neboť zbývající nároky mají svůj původ v absolutně neplatné smlouvě. 9. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovaném v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.