108 C 2/2022-48 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 13 529,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 3. 2021 mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen původní věřitel) jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 11. 10. 2019 úvěr ve výši 6 700 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 8. 11. 2019. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 6 700 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 829,31 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 12. 3. 2018. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný byl před uzavřením smlouvy lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. 2. Dne 18. 3. 2021 byla mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, mezi nimiž je také předmětná pohledávka za žalovaným, jak má soud za prokázáno z vyhotovení smlouvy a seznamu postoupených pohledávek. Dne 11. 10. 2019 byla vyhotovena smlouva o úvěru, v níž společnost [právnická osoba] je označena jako věřitel a žalovaný jako klient, předmětem smlouvy je vymezení práv a povinností smluvních stran při poskytnutí úvěru ve výši 6 700 Kč, smlouva neobsahuje žádný projev vůle žalovaného. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z obsahu smlouvy. Dne 11. 10. 2019 byla z účtu společnosti [právnická osoba] na účet žalovaného odeslána částka 6 700 Kč, jak má soud za prokázáno z potvrzení společnosti [právnická osoba] a sdělení společnosti [anonymizována dvě slova]. Předžalobní výzvou ze dne 3. 4. 2021, která mu byla téhož dne odeslána byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky žalobkyni, jak má soud za prokázáno z předžalobní výzvy a podacího lístku. 3. Žalobkyně opírala svůj nárok o tvrzení, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Tato skutečnost však nebyla v řízení prokázána. Smlouva o úvěru neobsahuje žádný projev vůle žalovaného a jiný proces uzavření smlouvy nebyl v řízení prokázán. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalšího dokazování o skutečnosti rozhodné pro posouzení jejího nároku. Takové poučení však soud poskytuje pouze a jedině účastníku, který se k jednání dostaví. Za absence smluvního základu nároku má soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne 11. 10. 2019 částku 6 700 Kč, která tak představuje bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, které je žalovaný povinen vrátit. Splatnost tohoto bezdůvodného obohacení nastala na základě předžalobní výzvy k 8. 4. 2021 a od 9. 4. 2021 je žalovaný ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Žalobě bylo s ohledem na výše uvedené vyhověno co do částky 6 700 Kč a zákonného úroku z prodlení od 9. 4. 2021 do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť zbývající část uplatněného nároku plyne ze smluvního důvodu, jež v řízení nebyl prokázán. 4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.