108 C 209/2022-70 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení celkem částky 14 602 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 29. 7. 2019 smlouvu [číslo] na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 302 Kč to vše v 45 sjednaných týdenních splátkách. Před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému, byla jeho schopnost splácet úvěr ze strany věřitele posouzena s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Věřitel vycházel mj. z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále prověřil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr věřitel rovněž komplexně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, kdy konfrontoval doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz výše), a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dle ekonomických modelů. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru věřitel dospěl k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný sjednané splátky neuhradil řádně a včas, zaplatil v období od 2. 8. 2019 do 5. 5. 2020 pouze částku 4 300 Kč. Věřiteli tak vzniklo mimo jiné právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž se žalovaný dostal do prodlení. Smluvní pokuta byla kapitalizován a je vymáhána pouze co do částky 3 500 Kč. Dále jsou předmětem žaloby sankční poplatky ve výši 3 100 Kč, přičemž se jedná o poplatky za zahájení vymáhání dluhu a poplatky za upomínky. Na žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalobkyně se proti žalovanému domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 782,14 Kč, dlužných poplatků za poskytnutí úvěru ve výši 3 219,86 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč, sankčních poplatků ve výši 3 100 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 270,16 Kč a dále jdoucího smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. 2. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 29. 7. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto zápůjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 302 Kč a to v 45 týdenních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 7 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dne 29. 7. 2019 je datována zákaznická karta, v níž je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán s výdělkem ve výši 15 824 Kč, má vyživovací povinnost k jedné osobě, další čisté příjmy domácnosti činí 8 100 Kč a dohadované měsíční výdaje žalovaného činí 3 000 Kč Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze zákaznické karty. V období od 1. 5. 2019 do 30. 6. 2019 dosahoval žalovaný průměrného měsíčního výdělku ze zaměstnání ve výši 15 824 Kč, jak má soud za prokázáno z jeho výplatních lístků za tyto měsíce. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 [právnická osoba] postoupila žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 1. 2. 2022. Tímto oznámením byl zároveň žalovaný vyzván, aby dlužnou částku zaplatil žalobkyni ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení, které mu bylo odesláno dne 10. 2. 2022 Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy, oznámení o postoupení a potvrzení o podání zásilky. 3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 4 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, posoudí věřitel úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že její právní předchůdce výše popsanou odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vynaložil. Zejména v oblasti výdajů žalovaného neměl věřitel před uzavřením smlouvy žádné spolehlivé, dostatečné a ani přiměřené informace o této části poměrů žalovaného. Pouze obtížně se lze smířit s informací, že dospělý muž s jednou vyživovací povinností má výdaje ve výši 3 000 Kč. Také tzv. další čisté příjmy domácnosti nebyly věřitelem jakkoliv ověřeny. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobkyně nesplnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 7 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 4 300 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 2 700 Kč, neboť žalovaný částku 4 300 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně (s výjimkou zákonného úroku z prodlení z částky 2 700 Kč) byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 18. 3. 2022, tj. po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy žalobkyně. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. 4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.