108 C 276/2022-35 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 9 773,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 16. 10. 2018. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 41 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze Smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru. V souladu s uzavřenou smlouvou došlo k zesplatnění celého úvěru, čímž vznikla nová jistina úvěru sestávající z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 48 396,47 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne 26. 3. 2019. Žalovaný se mimo jiné zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně s žalovaným se dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně jakkoliv neplnil, zahájila žalobkyně soudní řízení, jehož výsledkem byl platební rozkaz Okresního soudu v Karviné č. j. [číslo jednací], ze dne 5. 11. 2019. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty ve výši 998,00 Kč a 9 728,40 Kč. Částka ve výši 9 728,40 Kč představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 48 396,47 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do 14. 10. 2019. Předmětným rozsudkem bylo žalobě, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou Nové jistiny úvěru trvalo i po datu 14. 10. 2019. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 28. 6. 2022, ve které vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 48 396,47 Kč od 15. 10. 2019 do 28. 6. 2022. V souladu s limity dle smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 9 773,60 Kč Ani tuto částku žalovaný nezaplatil a žalobkyně se proto domáhá také tohoto svého práva soudní cestou. 2. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 10. 2018 smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč a žalovaný se zavázal formou 48 měsíčních splátek po 2 738 Kč zaplatit žalobkyni celkem částku 131 424 Kč s tím, že zápůjční úroková sazba je sjednána ve výši 108,79 % a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu úvěru. Žalobkyně provedla hodnocení klienta, kdy vycházela z potvrzeného příjmu žalovaného ve výši 17 500 Kč, výše jeho běžných výdajů 3 410 Kč měsíčně, výdajů na bydlení ve výši 1 800 Kč měsíčně a ostatních výdajů ve výši 1 000 Kč. V registru NRKI byl žalovaný jako příliš nový hodnocen příznakem 14 a v registru SOLUS neměl vedeny žádné dlužné závazky. O žalobě žalobkyně na zaplacení pohledávky plynoucí z této smlouvy bylo v řízení před zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] rozhodnuto platebním rozkazem ze dne 5. 11. 2019 a žalobě bylo vyhověno. Platební rozkaz nabyl právní moci dne 24. 12. 2019. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi účastníky byla ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 41 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky formou sjednaných splátek a zaplatit úroky ve sjednané úrokové sazbě 108,79 % ročně. Žalovaný se tak zavázal zaplatit při poskytnutém úvěru 41 000 Kč celkem částku 131 424 Kč formou 48 měsíčních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou. Povinností žalobkyně tak bylo před uzavřením smlouvy ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Bez analýzy aktivní a hlavně i pasivní stránky poměrů žalovaného není možné dospět ke spolehlivému závěru o úvěruschopnosti žalovaného, přičemž údaje poskytnuté žadatelem o úvěr je poskytovatel úvěru povinen i prověřit (například lustrací v různých systémech sledujících závazky po splatnosti, bonitu dlužníků apod.), viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 11. 2019 sp. zn. 15 Co 302/2019. Žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici potvrzení o výši výdělku žalovaného. Tolik pokud jde o aktivní stránku poměrů žalovaného. Ve vztahu k pasivní stránce poměrů žalovaného však žalobkyně s výjimkou lustrace v registrech NRKI a SOLUS žádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet neprovedla, resp. provedení takového zkoumání v řízení přes poučení ze strany soudu ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázala. Z hlediska výdajů žalovaného vycházela pouze z ničím nepodložených tvrzení žalovaného o nepravděpodobně nízké výši nájemného 1 800 Kč a výše jeho osobních výdajů pouze v rovině životního minima. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného však má být posouzením odborným z pozice podnikatele v oblasti poskytování úvěrů, kterým žalobkyně nepochybně je. Takovému požadavku však přístup žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nedostál. S ohledem na výše uvedené je dán důvod absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu §§ 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovanému na základě neplatné smlouvy nevznikla povinnost v případě prodlení platit žalobkyni smluvní pokutu. Z toho důvodu byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a to bez ohledu na to, že v jiném řízení bylo nároku žalobkyně plynoucímu z neplatné smlouvy vyhověno platebním rozkazem. 4. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovaném v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.