108 C 310/2021-113 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 13 070,96 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastnice uzavřely smlouvu o úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. K této smlouvě byla mezi účastnicemi uzavřena Dispozice, v jejímž rámci byl sjednán příslušný úvěrový rámec, výše obchodního úroku. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala průběžně v průběhu smluvního vztahu, a to postupnými výběry z bankovního účtu prostřednictvím bankomatů, či formou platby u jednotlivých obchodníků. Úvěr se žalovaná zavázala splácet formou minimální měsíční splátky stanovené jako procento z částky vyčerpaného úvěrového rámce, specifikované v Dispozici, když splatnost jednotlivých splátek byla uvedena na výpise z účtu. Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně s odbornou péčí posouzení úvěruschopnosti žalované, a to na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru s ní, nahlédnutím do registrů BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku, databáze MV ČR a zohlednila státem publikované údaje o životním existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze českého statistického úřadu. Žalovaná sama potvrdila, že je schopna úvěr splácet, v žádosti uvedla, že dosahuje příjmu ve výši 13 372 Kč a že celkový příjem domácnosti činí 35 000 Kč. Žalobkyně žádost o úvěr hodnotila v souladu se schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování, porovnala příjem žalované s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. V případě žalované přitom shledala, že je schopna splácet požadovaný úvěr. Protože ze strany žalované docházelo k opakovanému prodlení s úhradou měsíčních splátek, zaslala jí žalobkyně Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ke dni 30. 5. 2020, a současně ji vyzvala k úhradě již splatné částky. Žalobkyně se kromě dosud nezaplacené jistiny úvěru ve výši 8 719,29 Kč domáhá dále zaplacení kapitalizovaného obchodního úroku ve výši 1 182,67 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 904,40 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení z dlužného obchodního úroku ve výši 121,60 Kč, poplatku za vedení karty ve výši 343 Kč, poplatky v celkové výši 1 800 Kč a dále jdoucího úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Za celou dobu trvání smlouvy přitom žalovaná vyčerpala finanční prostředky ve výši 163 798,16 Kč a zaplatila žalobkyni částku 158 180,07 Kč. 2. Dne 21. 6. 2017 uzavřely žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako klient smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty. Dohodly se na obecných smluvních podmínkách s tím, že bližší podmínky upraví Dispozice k úvěrové smlouvě. Téhož data se pak účastnice v rámci Dispozice ke smlouvě dohodly na tom, že žalobkyně poskytne žalované úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky splácet splátkami ve výši 2 % z čerpaného úvěru a úvěr je úročen úrokem ve výši 22,99 % ročně. Dále byly sjednány poplatky za vedení karty, výběry hotovosti, písemné výpisy atd. Tyto skutečnosti má sodu za prokázány z vyhotovení smlouvy a dispozice. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná dne 21. 6. 2017 uvedla, že dosahuje příjmu ve výši 13 372 Kč v podobě důchodu od ČSSZ a celkový příjem domácnosti činí 35 000 Kč ČSSZ dne 23. 11. 2016 potvrdila, že žalovaná pobírá invalidní důchod ve výši 13 372 Kč měsíčně pro invaliditu třetího stupně. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze žádosti žalované o úvěr a potvrzení ČSSZ. Dne 1. 7. 2021 vyhotovil zástupce žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalované, v níž žalovanou vyzval, aby žalobkyni zaplatila žalovanou částku do 7 dnů od odeslání upomínky, která byla žalované odeslána doporučenou poštovní zásilkou dne 1. 7. 2021 Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení výzvy a podacího lístku. 3. Soud dále provedl důkaz výpisy ke kreditní kartě, oznámením o zesplatnění úvěru, platební historií, sazebníkem poplatků, produktovými podmínkami a dalšími podacími lístky, z nichž s ohledem na níže uvedený právní závěr neučinil žádná pro rozhodnutí relevantní skutková zjištění. 4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel umožnil žalované čerpat úvěrový rámce do výše 10 000 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpané finanční prostředky splácet ve smlouvě sjednaným způsobem. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících občanského zákoníku smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. zjistit na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, je smlouva neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Bylo zákonnou povinností žalobkyně zkoumat individuální poměry žalované v otázce jejích příjmů a výdajů. Žalobkyně však měla ověřenou informaci pouze o důchodu žalované a ve zbytku se spokojila s tvrzením žalované, popř. se statistickými údaji, zcela bez ohledu na individuální poměry žalované. Soud žalobkyni poučil o tom, že nemá za prokázáno, že vynaložila odbornou péči dle požadavku zákona a vyzval ji k doplnění tvrzení a důkazů o tom, že tak učinila. Přes poučení ze strany soudu a částečné doplnění skutkových tvrzení žalobkyně má však soud za to, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, neodpovídá zákonnému požadavku. Z toho důvodu považuje soud smlouvu o úvěru uzavřenou mezi účastnicemi za neplatnou. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované celkem částku 163 798,16 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni zaplatila již před podáním žaloby částku 158 180,07 Kč, jak tvrdila sama žalobkyně. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 5 618,09 Kč, neboť žalovaná částku 158 180,07 Kč představující její bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni již zaplatila. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaná byla ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 9. 7. 2021 v návaznosti na lhůtu k plnění dle předžalobní výzvy. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť se jedná o smluvní nároky plynoucí z neplatného právního jednání. 5. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.