109 C 1/2022-117 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 179 794,41 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 940,97 Kč, úrok 6,9 % ročně z částky 178 510,41 Kč od 13. 10. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 281,6 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 179 794,41 Kč od 13. 10. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 25. 2. 2016 uzavřeli smlouvu o úvěru, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 400 000 Kč. Žalovaný dne 26. 2. 2016 částku 400 000 Kč vyčerpal, účastníci si dohodli splátky úvěru ve výši 6 018 Kč s tím, že první splátka bude zaplacena 20. 4. 2016, poslední 20. 3. 2023. Úvěr byl poskytnut z důvodu konsolidace čtyř spotřebitelských úvěrů a jednoho kontokorentu. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy bylo zjištěno, že jeho příjem činí 21 723 Kč, výdaje 9 495,30 Kč. Žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou od ledna 2014 do prosince 2016. Žalovaný však nehradil řádně a včas. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z žádosti o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 22. 2. 2016 soud zjistil, že žalovaný žádá žalobkyni o úvěr ve výši 400 000 Kč z důvodu konsolidace úvěrů s tím, že datum první splátky mělo být 26. 3. 2016, počet splátek 84. V žádosti jsou uvedeny úvěry ke konsolidaci, přičemž zůstatky těchto úvěrů ke dni žádosti činily 24 600 Kč, 23 310 Kč, 270 000 Kč, 16 702 Kč a 15 461 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán, je rozvedený, má základní vzdělání. Je zaměstnán na pracovní pozici manuálně pracujícího na dobu určitou, jeho příjmy činí 21 723 Kč, platí penzijní připojištění 300 Kč, měsíční výdaje úvěru činí 10 180 Kč. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 2. 2016 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 400 000 Kč, s tím, že účelově byly poskytnuty prostředky na účet [právnická osoba] 24 600 Kč, na účet [právnická osoba] 23 310 Kč, na účet [právnická osoba] 270 000 Kč, na účet [právnická osoba] 16 702 Kč a na účet [právnická osoba] 15 461 Kč. Dále zbytek finančních prostředků byl poskytnut bezúčelově. Účastníci si sjednali úročení pevnou úrokovou sazbou 6,9 % s tím, že RPSN činí 7,45 %. Úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách po 6 018 Kč, vždy 20. dne v měsíci, první splátka byla splatná 20. 4. 2016, poslední 20. 3. 2023. 5. Z žádosti o změnu úvěru ze dne 23. 9. 2016 soud zjistil, že žalovaný žádal o odklad splátek o 3 měsíce s tím, že o žádosti bylo rozhodnuto a z oznámení o změně ze dne 29. 9. 2016 bylo zjištěno, že žalobkyně povolila žalovanému odklad splátek v průběhu splácení na 3 měsíce. Splácení tak znovu začalo od 20. 1. 2017, během odkladu bylo nutno však hradit pojištění úvěru ve výši 392 Kč. Doba splácení se prodloužila do 20. 8. 2023, počet splátek se změnil z 84 na 86. 6. Z dopisu ze dne 22. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila, jelikož žalovaný neplatil řádně a včas. 7. Z bankovního registru klientských informací žalovaného bylo zjištěno, že u žalovaného byly evidovány 4 existující kontrakty splátek a hypoték, 3 zamítnuté žádosti, 7 ukončených kontraktů, dále u kreditních úvěrových karet a stavebních spoření 2 odvolané žádosti, 1 ukončený kontrakt a nesplátkové kontrakty a debety na běžných účet – 1 existující. U žádosti z 5. 2. 2016 bylo zjištěno, že byl odmítnut osobní úvěr ve výši 331 216 Kč, odmítnut spotřebitelský úvěr ve výši 400 000 Kč s datem žádosti 29. 1. 2016 a odmítnut spotřebitelský úvěr s datem žádosti 23. 10. 2015 s požadovanou částkou 370 000 Kč. Z interního šetření žalobkyně k žádosti žalovaného o úvěr ze dne 22. 2. 2016 bylo zjištěno, že žalovaný má uzavřen pracovní poměr na dobu určitou do 31. 12. 2016, jeho čistý měsíční příjem činí 21 723 Kč, jeho výdaje 300 Kč na pojistné a penzijní připojištění. Další výdaje nebyly zjištěny. Z pracovní smlouvy ze dne 6. 1. 2014 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] jako zaměstnavatel a žalovaný uzavřeli pracovní smlouvu s tím, že žalovaný je zaměstnán jako kvalifikovaný jeřábník, smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 8. 1. 2014, přičemž dle dodatku k pracovní smlouvě ze dne 21. 12. 2015 byla pracovní smlouva prodloužena do 31. 12. 2016. Z potvrzení zaměstnavatele soud zjistil, že ke dni 21. 1. 2016 průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za posledních 12 měsíců činí 20 424 Kč. Z výpisu z účtu u [právnická osoba] ze dne 22. 1. 2016 bez uvedení jména, na který je účet veden, bylo zjištěno, že za měsíc na účet bylo připsáno 25 126 Kč, odepsáno 24 578 Kč. 8. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 7. 2015 uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 278 500 Kč na konsolidaci půjček ve výši 184 000 Kč, 11 000 Kč, 48 000 Kč a 29 000 Kč. Ze smlouvy o hotovostním úvěru, uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným soud zjistil, že 20. 8. 2015 bylo žalovanému poskytnuto 25 000 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 9. 2015 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kdy žalovanému bylo poskytnuto 15 000 Kč, s tím, že žalovaný k této částce uhradí poplatky v celkové výši 12 541 Kč. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 1. 2016 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento se zavázal uhradit poplatky k této smlouvě ve výši 8 301 Kč. 9. Danou věc soud posoudil podle ust. § 2395 o. z. a žalobě vyhověl, avšak jen zčásti. Žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. Toto tvrzení prokázala smlouvou o úvěru ze dne 25. 2. 2016, kdy žalovanému bylo poskytnuto 400 000 Kč na konsolidaci úvěrů. Jelikož se však jedná o spotřebitelský vztah, je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného, tzn. jeho reálnou možnost a schopnost splácet úvěr po celou dobu trvání smlouvy. Žalobkyně si opatřila smlouvy o úvěrech, které žalovaný chtěl konsolidovat, přičemž na konsolidaci 5 úvěrů byl poskytnut úvěr. Nicméně částka, která byla žalovanému poskytnuta, je vyšší, než kolik na úvěry měl uhradit, jednalo se přibližně o částku 49 000 Kč. To, že žalovaný je rizikovým klientem, vyplývá z bankovního registru klientských informací, které si žalobkyně vyžádala. Z tohoto bylo zjištěno, že ve 3 případech byl odmítnut úvěr žalovanému, a to v době blízké před uzavřením smlouvy s žalobkyní, kdy se jednalo o žádosti ze dne 23. 9. 2015, 29. 1. 2016 a 5. 2. 2016. Dále ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 20. 7. 2015 již vyplývá, že již tento úvěr byl žalovanému poskytnut ke konsolidaci dalších 4 úvěrů. Žalovaný se tak dlouhodobě zadlužuje, kdy si bere další úvěry a zápůjčky, v případě konsolidace se zadlužuje vyšší částkou. Z pracovní smlouvy, kterou žalovaný předložil, vyplývá, že žalovaný má uzavřen pracovní poměr na dobu určitou do prosince 2016. Není tak jisté, zda po tomto datu žalovaný bude mít příjem z pracovního poměru. Přitom smlouva o úvěru uzavřená s žalobkyní byla koncipována tak, že žalovaný bude splácet dluh od dubna 2016 do března 2023, tedy po většinu doby splácení úvěru nemá žalovaný zajištěno zaměstnání nebo nějaký příjem. Ke zkoumání solventnosti nepostačí jen to, že si poskytovatel úvěru zajistí listiny, ze kterých by vyplývala příjmová a výdajová stránka. Je nutno solventnost řádně posoudit tak, jak již bylo výše uvedeno - zda je reálná možnost, že žalovaný úvěr po dobu trvání úvěrové smlouvy bude hradit. Žalovaný se však opakovaně zadlužuje, úvěry není schopen hradit a navíc nemá zajištěn pracovní poměr. Žalobkyně se tak řádně úvěruschopností žalovaného nezabývala, a proto smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je neplatná. Soud však nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 o. z. Žalovanému bylo poskytnuto 400 000 Kč a z doplnění žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný z titulu úvěrové smlouvy uhradil celkem 368 222,56 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k uhrazení rozdílu mezi těmito částkami ve výši 31 777,44 Kč (400 000 – 368 222,56 Kč). Pokud jde o splatnost, tuto soud posoudil podle ust. § 573, § 1959 písm. e) o. z., kdy výzva k úhradě dluhu ze dne 22. 5. 2021 byla dle obálky dána k poštovní přepravě 24. 5. 2021. Dne 1. 6. 2021 je žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ust. § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. Pokud jde o částku 7 940,97 Kč, kdy se jedná o kapitalizovaný úrok a částku 6 281,6 Kč, kdy je tato částka tvrzena jako kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, tak v této části soud žalobu odmítl, když žalobkyně netvrdila, jak k výpočtu došla. Nicméně je nutno zdůraznit, že i pokud by tvrzení doplnila, stejně by o této části bylo rozhodnuto v neprospěch žalobkyně s o