109 C 125/2022-90 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 48 522,86 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 173,94 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 47 922,86 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 870,09 Kč od 30. 11. 2021 do 14. 2. 2022, zákonný úrok z prodlení z částky 48 522,86 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %, částku 55 941,42 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 956,84 Kč, úrok 8,5 % ročně z částky 55 941,42 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 003,12 Kč od 30. 11. 2021 do 14. 2. 2022, zákonný úrok z prodlení z částky 55 941,42 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 %. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci dne 3. 7. 2020 uzavřeli smlouvu o poskytnutí revolvingovém úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal částku 50 000 Kč. Žalovaný však pouze uhradil částku 17 120 Kč. Žalovaný však nehradil řádně a včas. Žalobkyně se domáhá úhrady částky 48 522,86 Kč, z tohoto 47 922,86 Kč činí jistina, 100 Kč náklady na vymáhání a 500 Kč smluvní pokuta. Částka 100 Kč je účtována jako účelně vynaložený náklad, který žalobkyni vznikl v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 100 Kč, kdy v případě, kdy po procesu vymáháni prostřednictvím SMS, telefonátu a e-mailu byla žalovanému zasílána výzva k úhradě. Smluvní pokuta ve výši 500 Kč je účtována v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky ve výši 500 Kč, avšak v případě, že výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, bude tato částka představovat smluvní pokutu. Vzhledem k opakujícímu se prodlení žalovaného s úhradou splátek byla naúčtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Účastníci dne 3. 7. 2014 uzavřeli úvěrovou smlouvu, žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr [číslo]. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možnost změnit výši sjednaného uvěrového rámce na 68 000 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal 146 133,39 Kč, na úvěr uhradil celkem 198 355,33 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a revolvingovém úvěru ze dne 3. 7. 2014 soud zjistil, že účastníci uzavřeli shora uvedenou smlouvu. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný je ženatý, bydlí v podnájmu, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] Jeho čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč, čistý měsíční příjem partnera 16 000 Kč. Žalovanému byl poskytnut hotovostí úvěr 50 000 Kč, celková výše měsíční splátka byla stanovena na 2 130 Kč, celkem měl žalovaný uhradit 69 192 Kč. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 3. 7. 2020 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru, na základě kterého byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], jeho příjem činí 26 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 45 000 Kč. 5. Z platebního dokladu SIPO soud zjistil, že žalovaný k 30. 6. 2014 měl hradit 1 060 Kč elektřinu, 110 Kč plyn. Dále byla předložena úvěrová zpráva, ve které jsou vpisovány údaje žalobkyní. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 6. 2020 do 30. 6. 2020 soud zjistil, že žalovaný měl celkové příjmy za toto období ve výši 184 546,73 Kč, výdaje 184 246,73 Kč, konečný zůstatek na účtu činil 300 Kč. Z výpisu z účtu za období od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2020 soud zjistil, že celkové příjmy činily 90 476,98 Kč, celkové výdaje 90 476,98 Kč, konečný zůstatek na účtu byl 0 Kč, počáteční zůstatek byl 0 Kč. Za období od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020 celkové příjmy na účtu vedeném na jméno žalovaného činily 148 673,73 Kč, celkové výdaje 166 673,73 Kč. Počáteční zůstatek na účtu byl 18 000 Kč, konečný zůstatek 0 Kč. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. a žalobě vyhověl jen z části. Žalobkyně v řízení prokázala, že účastníci uzavřeli dvě úvěrové smlouvy a to dne 3. 7. 2014 a 3. 7. 2020. Pokud jde o smlouvu ze dne 3. 7. 2014, žalovanému bylo poskytnuto na základě čerpání revolvingového úvěru, jak vyplývá i z platební bilance, 146 133,39 Kč. Z této částky žalovaný fakticky uhradil 198 355,33 Kč. Pokud jde o úvěrovou smlouvu ze dne 3. 7. 2020, žalovaný vyčerpal částku 50 000 Kč, uhradil pouze 17 120 Kč. Smlouvy byly uzavřeny v souladu s ustanovením § 2395 o. z. Žalobkyně však neprokázala, že by řádně před uzavřením obou smluv prověřovala solventnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně byla poučena o nesplnění své povinnosti důkazní dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř., řádné prověřování solventnosti však prokázáno nebylo. Žalobkyně se spoléhala na údaje, které jí sděloval žalovaný, přičemž z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015, zejména bodu 26. však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Žalobkyni zkoumat úvěruschopnost před uzavřením smluv ukládá ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud jde o výpisy z účtu za období duben až červen 2020 tak z těchto naopak vyplývá, že žalovaný, ať je mu připsána na účet jakákoliv částka, tuto zcela vyčerpá, popř. přečerpá. Příjmy za tyto měsíce se pohybovaly v částkách 148 673,73 Kč, 90 476,98 Kč, 184 546,73 Kč. Žalovaný byl však za toto období maximálně s konečným zůstatkem na účtu ve výši 300 Kč. Toto nesvědčí o tom, že by žalovaný byl schopen plnit další závazky ve smyslu úhrad částek z úvěrových smluv. Navíc pokud jde o smlouvu z roku 2020, tak žalobkyně úvěrovou smlouvu s žalovaným uzavřela, i když jí bylo zřejmé, že žalovaný řádně neuhradil závazky z úvěrové smlouvy z roku 2014. Soud tak smlouvy o úvěru vyhodnotil jako neplatné dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Nárok žalobkyně byl posouzen jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2993 o.z. Pokud jde o smlouvu uzavřenou v roce 2014, u této smlouvy žalobkyni žádný nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení nevznikl, když žalovaný uhradil vyšší částku, než ke které by byl zavázán soudem. Žalovaný vyčerpal částku 146 133,39 Kč, uhradil 198 355,33 Kč. Pokud jde o smlouvu z roku 2020, žalovaný vyčerpal částku 50 000 Kč, uhradil částku 17 120 Kč. Proto byl zavázán k úhradě částky 32 880 Kč jako rozdílu. Splatnost byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když výzva k úhradě dluhu ze dne 15. 11. 2021 byla dle podacího archu dána k poštovní přepravě 16. 11. 2021, 29. 11. 2021 je žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.