109 C 2/2022-82 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 18 225,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 412,01 Kč od 23. 10. 2019 do 31. 5. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 596,16 Kč od 1. 6. 2021 do 24. 11. 2021 a zákonný úrok z prodlení z částky 16 337,68 Kč od 25. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,25% ročně. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci uzavřeli 23. 10. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru do úvěrového limitu 15 000 Kč. Žalovanému byl otevřen úvěrový účet, byla mu vydána kreditní karta. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas. Žalovaný tak dluží na jistině 14 925,67 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 1 412,01 Kč, smluvní poplatky 3 300 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 24. 11. 2021 ve výši 596,16 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 337,68 Kč od 25. 11. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání karty ze dne 23. 10. 2019 soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému byl stanoven úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč, byla stanovena roční úroková sazba pro bezhotovostní čerpání 22,99 %, pro hotovostní čerpání 22,99 %, celková částka splatná spotřebitelem byla stanovena na 17 520,84 Kč. Dále ve smlouvě byly stanoveny poplatky. Z platební historie ke smlouvě soud zjistil, že žalovaný čerpal celkově 18 447,80 Kč, na úvěru uhradil 7 989,97 Kč. 4. Z potvrzení o výši příjmů soud zjistil, že společnost [právnická osoba] potvrzuje, že ke dni 21. 10. 2019 činil čistý příjem žalovaného za posledních 12 měsíců 347 119 Kč. Ze mzdy jsou prováděny srážky 7 640 Kč jako nájemné pro [anonymizováno]. 5. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne 23. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činí 30 986 Kč, jsou mu prováděny srážky ze mzdy ve výši 7 640 Kč. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. a žalobě vyhověl, avšak jen z části, když žalobkyně tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. Toto prokazovala listinou ze dne 23. 10. 2019 - smlouvou o spotřebitelském revolvingovém úvěru, kde žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec 15 000 Kč. Žalobkyně však ani po poučení řádně neprokázala v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala solventnost žalovaného. Žalobkyně předložila pouze potvrzení o příjmu žalovaného, ze kterého vyplývá, že žalovaný za 12 měsíců měl u svého zaměstnavatele mzdu ve výši 347 119 Kč, což průměrně činí 28 927 Kč měsíčně. Z tohoto potvrzení také vyplývá, že žalovaný platí nájem ve výši 7 640 Kč. Žádné další výdaje, které žalovaný má, nebyly zjišťovány, resp. žalobkyně toto neprokázala. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně zkoumat úvěruschopnost dlužníka a tuto prověřovat. Žalobkyně se spokojila pouze s prověřením příjmové stránky a je zcela nepravděpodobné, že žalovaný kromě nájemného by neměl žádné jiné výdaje. Naproti tomu z interního systému soudu vyplývá, že u žalovaného je vedena řada exekučních řízení, což by poskytovatel úvěru zjistil dotazem na evidenci exekucí. Žalobkyně také neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného zjišťovala i v jiných rejstřících jako je např. insolvenční rejstřík, bankovní či nebankovní registr smluv. S ohledem na to, že žalobkyně neprokázala, že by řádně prověřovala solventnost žalovaného, je tak smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Z platební bilance bylo prokázáno, že žalovaný celkem vyčerpal finanční prostředky 18 447,80 Kč a uhradil žalobkyni 7 989,97 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k vydání rozdílu mezi těmito částkami ve výši 10 457,83 Kč. Pokud se týká splatnosti dluhu, tuto soud posoudil dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když výzva k úhradě dluhu ze dne 1. 6. 2021 byla dána k poštovní přepravě dle podacího archu dne 4. 6. 2021. Dne 14. 6. 2021 je žalovaný povinen plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovení § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a procesně úspěšnější žalobkyni bylo na nákladech řízení přiznáno 728 Kč. Jelikož soud při vyhlašování rozhodnutí udělal početní chybu, kdy původně bylo vyhlášeno, že na nákladech bylo přiznáno 520 Kč, do tohoto rozhodnutí bylo včleněno opravné usnesení dle ustanovení § 164 o.s.ř. Celé náklady řízení by činily 5 198 Kč, na těchto nákladech byly přiznány 3 úkony odměny advokáta dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., když jeden úkon činí 300 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby). K těmto odměnám pak byly přiznány 3 režijní paušály. Za účast u jednání náleží odměna advokáta dle ustanovení § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 1 860 Kč a 300 Kč režijní paušál. Na náhradě za promeškaný čas bylo účtováno 100 Kč při cestě advokáta z jeho sídla do sídla soudu a zpět, když zástupce žalobkyně účtoval ½ celkových nákladů, jelikož se daný den účastnil u zdejšího soudu dvou jednání. Na cestovném byla přiznána také ½ z celkových nákladů, která činila 138 Kč (vzdálenost 36km, paušální náhrada 4,70 Kč, kombinovaná spotřeba paliva 8l na 100km a cena paliva 37,10 Kč). Na nákladech řízení byl také přiznán zaplacený soudní poplatek 1 600 Kč. Žalobkyně měla ve věci 57 % úspěch, 43 % neúspěch, při odečtení neúspěchu od úspěchu má tak nárok na 14 % z celkových nákladů řízení.