109 C 213/2022-48 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 29 800 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 12. 7. 2019 smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 25 000 Kč, úvěr měl být zaplacen do 11. 8. 2019. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 800 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020 byla pohledávka z původního věřitele postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný proti vydanému platebnímu rozkazu podal odpor, který však nijak nezdůvodnil, k žalobě se nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, předmětem postoupení byla také pohledávka za žalovaným. 4. Ze smlouvy o úvěru v listinné formě ze dne 12. 7. 2019 č. rámcové smlouvy [číslo] uzavřené mezi společnosti [právnická osoba] a žalovaným soud neučil žádná skutková zjištění, když tato smlouva není žalovaným podepsána a to ani elektronicky. 5. Z jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 12. 7. 2019 předložené v listinné formě soud opětovně neučinil žádná skutková zjištění, když tato smlouva měla být uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, jelikož tato smlouva není podepsána a to ani elektronicky. 6. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že z účtu vedeného na jméno [právnická osoba] SMS dne 12. 7. 2019 bylo zasláno 25 000 Kč na číslo účtu [anonymizováno] [bankovní účet]. Ze sdělení společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že v důsledku fúze došlo ke sloužení [právnická osoba] [anonymizováno] a výše uvedené banky, přičemž účet [číslo] [bankovní účet] je veden od 30. 1. 2017 na jméno žalovaného. Na tento účet dne 12. 7. 2019 byla připsána částka 25 000 Kč. 7. Ve věci bylo dne 25. 8. 2022 nařízeno jednání na 9:30 hod., v 8:40 hod. telefonicky osoba, jež se představila jménem žalovaného, sdělila, že se nemůže dostavit k jednání, jelikož má přiznány onemocnění Covid-19, neví však jistě, zda je pozitivní, nemá jak doložit lékařské potvrzení, žádá o odročení jednání. Soud žádosti o odročení jednání nevyhověl, jelikož omluva nebyla vyhodnocena jako včasná, jelikož půlhodinu před začátkem jednání těžko žalovaný mohl zjistit, že má příznaky onemocnění, když v tu dobu již se měl dostavovat k soudu. Soud také poukazuje na to, že žalovaný kromě toho, že podal odpor, který však žádným způsobem nezdůvodnil, je ve věci zcela nečinný, jelikož tomuto byla žaloba doručena 31. 5. 2022 ke dni jednání se však k žalobním tvrzením nevyjádřil. Soud žádost o odročení jednání vyhodnotil jako účelový postup a i z tohoto důvodu žádosti nevyhověl. 8. Žalobkyně ve věci prokázala svou aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 12. 2020, kterou uzavřel původní věřitel společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník. Smlouva byla uzavřena v souladu s ustanovení § 1879 o. z. Seznamem postoupených pohledávek bylo prokázáno, že byla postoupena na žalobkyni také pohledávka za žalovaným. Pokud jde o další tvrzení, žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. Toto tvrzení však prokázáno nebylo. Žalobkyně předložila listinu nazvanou rámcová smlouva o úvěru a jednotlivá smlouva o úvěru. Tyto listiny však žalovaným nejsou podepsány a to ani elektronicky. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění povinnosti důkazní dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. v tom směru, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. I kdyby uzavření smlouvy však prokázáno bylo, smlouva by byla shledána neplatnou s ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jedná o spotřebitelský vztah a žalobkyně musí tvrdit a prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně toto však netvrdila ani neprokazovala. Soud by tedy i v tomto případě nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně totiž v řízení prokázala, že z bankovního účtu vedeného na jméno právní předchůdkyně žalobkyně byla na účet vedený na jméno žalovaného zaslána částka 25 000 Kč. Jelikož se tak jedná o plnění bez právního důvodu, dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. je žalovaný povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovanému bylo poskytnuto 25 000 Kč, proto byl zavázán k úhradě této částky. Pokud se týká splatnosti, soud vycházel z výzvy k úhradě dluhu ze dne 3. 6. 2021, která dle podacího lístku ze dne 3. 6. 2021 byla dána k poštovní přepravě. Dle ustanovení § 573 a § 1959 písm. e) o. z. je žalovaný tak povinen plnit 14. 6. 2021, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a procesně úspěšnější žalobkyni bylo na nákladech řízení přiznáno 1 798 Kč. Celé náklady řízení by činily 2 644 Kč, tyto sestávají z částky 900 Kč za tři úkony odměny advokáta, když jeden úkon odměny dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 300 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby). K těmto úkonům byly přiznány 3 režijní paušály á 100 Kč, z výše uvedených částek bylo přiznáno 21 % DPH ve výši 252 Kč, když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně a částka 1 192 Kč za zaplacený soudní poplatek. Žalobkyně měla ve věci 84 % úspěch, 16 % neúspěch, při odečtení neúspěchu má tak nárok za 68 % z celkových nákladů řízení.