109 C 218/2022-66 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 122 290 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 49 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11, 75 % ročně, úrok 49 % ročně z pohledávky 49 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 164,34 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 20. 10. 2019 smlouvu o zápůjčce, kdy žalovanému bylo poskytnuto 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem se zápůjčkou i poplatek ve výši 50 986 Kč. Žalovaný však nehradil řádně a včas, když celkem z úvěru uhradil pouze 2 500 Kč. Dne 28. 1. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Žalobkyně se domáhá úhrady částky 49 000 Kč z důvodu neuhrazení jistiny, částky 45 390 Kč za nezaplacené poplatky za poskytnutí a správu úvěru, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 24 500 Kč Smluvní pokuta ve smlouvě o zápůjčce byla domluvena ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek, kdy částka byla kapitalizovaná ke dni 1. 12. 2022, přičemž je odkazováno na výpočet smluvní pokuty ze všech neuhrazených splátek, výpočet je obsažen v přiložené tabulce. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 10. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] žalovanému bylo poskytnuto 49 000 Kč, tento se zavázal se zapůjčenou částkou uhradit úrok ve výši 28 790 Kč, částku 19 100 Kč za zpracování úvěru, pojištění 3 096 Kč, celkem mělo být uhrazeno 99 986 Kč formou 24 měsících splátek, přičemž splátky měly činit 4 167 Kč, poslední splátka pak 4 145 Kč. 4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznamuje žalovanému, že byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z potvrzení o podání soud zjistil, že tato zásilka byla dána poštovní přepravě 10. 2. 2022. 5. Ze zákaznické karty ze dne 20. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání, bydlí v nájemním bytě, je zaměstnán, jeho příjem činí částka 24 327 Kč, další příjmy domácnosti 25 000 Kč, odhadované měsíční výdaje 1 000 Kč. 6. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, dle kterého právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, toto oznámení je v souladu s ustanovením § 1882 odst. 2 o. z. Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 o. z., toto bylo prokazováno listinou ze dne 20. 10. 2019, ze které bylo prokázáno, že žalovanému se dostalo do dispozice 49 000 Kč. Jedná se však o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. a to před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně předložila zákaznickou kartu, dle které odhadované měsíční výdaje žalovaného měly činit 1 000 Kč, jedná se tak o zcela neuvěřitelný údaj, jelikož žalovaný musí mít pravidelné měsíční výdaje spojené s bydlením, úhradou energií, či další pravidelné měsíční výdaje na stravu, jízdné apod. Za 1 000 Kč měsíčně není nikdo schopen hradit své základní životní potřeby. Již z tohoto vyplývá, že solventnost žalovaného nebyla prověřována řádně. Žalobkyně navrhovala k důkazu výslech zprostředkovatele úvěru, tento důkaz jako nadbytečný však nebyl proveden, jelikož jak je již shora uvedeno, údaj, že odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 1 000 Kč, musí být zcela nepravdivý. Navíc žalobkyně je povinna nejdříve konkrétně tvrdit, jaké konkrétní skutečnosti zprostředkovatel o výdajové i příjmové stránce žalovaného zjistil, teprve následně tvrzení prokazovat. Prováděním důkazu nelze tvrzení nahrazovat. S ohledem na shora uvedené je tak smlouva o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalovanému bylo poskytnuto 49 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá, že tento uhradil částku 2 500 Kč. Proto soud zavázal žalovaného k úhradě rozdílu ve výši 46 500 Kč (49 000 Kč mínus 2 500 Kč). Jelikož je smlouva o úvěru neplatná jako celek, ohledně splatnosti soud postupoval dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. Výzva k úhradě dluhu ze dne 10. 2. 2022 byla dána dle potvrzení k poštovní přepravě ve stejný den. Žalovaný je tak povinen plnit 21. 2. 2022, dnem následujícím se dostává do prodlení. Žalobkyně se však domáhala přiznání úroků z prodlení od 18. 3. 2022, soud nemůže překročit žalobní návrh, proto byly úroky z prodlení přiznány až od uvedeného data. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.