109 C 226/2022-64 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 24 244 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 031,46 od 18. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 56 % ročně z částky 9 031,46 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 585,42 Kč. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že žalovaný a společnost [právnická osoba] uzavřeli smlouvu o zápůjčce a žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem se zápůjčkou i poplatek ve výši 9 554 Kč. Žalovaný však nehradil řádně a včas, když celkem z úvěru uhradil pouze 1 700 Kč. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, když zkoumala v registrech, v evidenci neplatných dokladů, evidenci adres obecních úřadů, interních registrů atd. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá úhrady částky 9 031,46 Kč jistiny, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 8 312,54 Kč, částky 5 000 Kč za kapitalizovanou smluvní pokutu, částky 585,42 Kč za kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, 1 900 Kč za sankční poplatky. U kapitulovaného zákonného úroku z prodlení je odkazováno na přiložený výpočet, smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek z celkové dlužné částky ohledně, které je žalovaný v prodlení. Zde je také odkazováno na přiložený výpočet. 2. Žalobkyně byla u jednání vyzvána k doplnění tvrzení, jakým způsobem žalobkyně dospěla k výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 585,42 Kč, tedy z jaké částky a za jaké období a z jaké procentuální výše byl dluh vypočítán. Žalobkyní bylo opětovně odkazováno na přiloženou tabulku s tím, že nic dalšího nebylo doplněno. Žalobkyně nedokázala určit, kde se v tabulce daný výpočet nachází. S ohledem na shora uvedené, kdy žalobkyně byla u jednání poučena dle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř., byla žaloba v této části odmítnuta. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] oznamuje žalovanému, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 12. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, tento se zavázal se zapůjčenou částkou uhradit poplatek ve výši 7 994 Kč, který se skládá z úroku ve výši 3 103 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 4 891 Kč. Dále si účastníci dohodli pojistné ve výši 1 560 Kč. Celková částka 19 554 Kč měla být uhrazena v 52 týdenních splátkách po 377 Kč s tím, že poslední splátka bude činit 327 Kč. 6. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 18. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že má základní vzdělání, je svobodný, finanční prostředky potřebuje na neočekávané výdaje, pracuje jako montážní dělník, jeho čistý příjem činí 26 338 Kč, další příjmy domácnosti činí 13 000 Kč, má jeden zdroj příjmů, externí splátky činí 0 Kč, interní splátky 0 Kč a odhadované měsíční výdaje 4 000 Kč. 7. Z výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 26. 10. 2022 soud zjistil, že na žalovaného je vedeno exekuční řízení s datem zahájení 9. 9. 2020. 8. Z potvrzení o výši příjmu zaměstnavatele žalovaného [jméno] [příjmení] soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce od 17. 12. 2019 činí 26 338 Kč. Žalovaný je zaměstnán jako montážní dělník od 3. 2. 2018. Pracovní poměr má sjednán na dobu určitou, není však uvedena doba trvání pracovního poměru. 9. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, které v souladu s ustanovením § 1882 odst. 2 o. z. vyhotovila a zaslala žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 o. z. Své tvrzení žalobkyně prokazovala smlouvou v písemné formě uzavřenou dne 19. 12. 2019. V daném případě se jedná o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalovaného dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně doplnila tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Jedná se o všeobecná tvrzení, která žalobkyně uvádí v každé své žalobě, přičemž je nutno konkrétně tvrdit, jakým konkrétním způsobem u žalovaného byla zkoumána jeho úvěruschopnost a také k jakým závěrům právní předchůdkyně žalobkyně dospěla. Žalobkyně následně doplnila svá tvrzení písemným podáním, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala v bankovních registrech, nebankovních registrech, v registru SOLUS, v interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně, v insolvenčním rejstříku, centrální evidence exekucí, když žalobkyně předložila výpis z centrální evidence exekucí ze dne 26. 10. 2022. Tento výpis však byl pořízen až tři roky po uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Soud zdůrazňuje, že úvěruschopnost žalovaného je nutno zkoumat před uzavřením smlouvy a nikoli tři roky po uzavření smlouvy, a to až v rámci probíhajícího řízení u soudu. Pokud jde o příjmy a výdaje, bylo odkazováno na potvrzení zaměstnavatele žalovaného a zákaznickou kartu. Z potvrzení zaměstnavatele žalovaného však vyplývá, že žalovaný má uzavřenou pracovní smlouvu na dobu určitou od 3. 2. 2017, není však uvedeno, do jaké doby má žalovaný zajištěn příjem ze zaměstnání. Žalobkyně navrhovala výslech zprostředkovatelky úvěru, provedení tohoto důkazu však soud zamítl, jelikož povinností žalobkyně je řádně tvrdit, k jakým závěrům právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání úvěryschopnosti žalovaného došla a následně teprve toto tvrzení prokazovat, kdy nedostatek tvrzení nelze nahrazovat provedenými důkazy. Navíc z předloženého důkazu a to zákaznické karty vyplývá, že žalovaný měl uvést, že jeho odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč, což v roce 2019 je zcela nepravděpodobná výše s ohledem na výdaje na bydlení, energie, dopravu do zaměstnání, jídlo a další pravidelné měsíční výdaje. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala solventnost žalovaného v době před uzavřením smlouvy (kromě nedostatku tvrzení k výše uvedenému), a proto smlouva o zápůjčce je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Nárok žalobkyně byl posouzen jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že do dispozice žalovaného se dostala částka 10 000 Kč, žalovaný uhradil částku 1 700 Kč, což vyplývá z tvrzení. Proto soud zavázal žalovaného k vydání rozdílu a to ve výši 8 300 Kč. Pokud jde o splatnost, tato byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., kdy výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 byla dána k poštovní přepravě 10. 2. 2022. Žalobkyně se však domáhala přiznání úroků z prodlení až od 18. 3. 2022, soud tak nemůže překročit žalobní návrh a úroky z prodlení byly přiznány od tohoto data, když bylo zohledněno, že žalobkyně nebyla schopna přesně specifikovat výpočet kapitalizovaných úroků z prodlení, kdy soud v této části žalobu odmítal. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.