109 C 298/2022-44 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit částku 16 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 744,79 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 969,58 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úrok 25,14 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 21. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaný se s touto částkou zavázal uhradit částku 2 000 Kč za úrok, 2 000 Kč odměnu za administrativní činnost a 4 000 Kč za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 1 800 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok ve výši 2 269,58 Kč je vypočten z úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 2. 2021 do 7. 1. 2022, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 744,79 Kč je vypočten ze zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 2. 2021 do 7. 1. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek. Dle přiloženého seznamu postoupených pohledávek součástí postoupení byla také pohledávka za žalovaným. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 12. 2019 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč, žalovaný se zavázal se zapůjčenou částkou uhradit částku 2 000 Kč úrok, 2 000 Kč administrativní poplatek 4 000 Kč odměnu za hotovostní inkaso splátek. Částka měla být uhrazena v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. 5. Z karty zákazníka ze dne 21. 12. 2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí jako nájemce, žije s partnerkou, má dvě nezaopatřené děti. Je zaměstnán, jeho příjem činí 18 500 Kč, výdaje na bydlení má 2 000 Kč a ostatní výdaje - telefon, jídlo, léky, dopravu, oblečení činí 5 000 Kč. Pracovní smlouvu měl žalovaný uzavřenou na dobu určitou do 31. 12. 2020, zaměstnání nebylo ověřeno, jak je uvedeno v zákaznické kartě. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z., když žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 a seznamem postoupených pohledávek, kdy pohledávka z právní předchůdkyně žalobkyně byla na žalobkyni postoupena (§ 1879 o. z.). Pokud jde o smlouvu o úvěru uzavřenou dne 21. 12. 2019 mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, jedná se o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným prověřovala jeho solventnost. Pokud jde o tvrzení, tak v žalobě je pouze tvrzení všeobecné, nesměřující konkrétně k osobě žalovaného. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění povinnosti tvrzení dle ustanovení § 118a odst. 1 o.s.ř. Pokud jde o prokázání prověřování solventnosti, žalobkyně předložila pouze kartu zákazníka. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně tak učinila, např. dotazem na evidenci exekucí, musela by zjistit, že před uzavřením smlouvy o úvěru již byly na žalovaného vedeny exekuce, když pouze u zdejšího soudu je evidováno několik exekučních řízení, kde žalovaný je v postavení povinného (např. sp. zn. 127 EXE 2313/2018, 128 EXE 2498/2017, 127 EXE 1281/2017). Navíc již z karty zákazníka vyplývá, že si právní předchůdkyně žalobkyně řádně neověřovala ani příjmovou stránku rozpočtu žalovaného, když uvedla, že si neprověřovala údaje o zaměstnání žalovaného. S ohledem na výše uvedené je tak smlouva o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud ale nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný uhradil částku 1 800 Kč z úvěru ve výši 10 000 Kč, soud tak zavázal žalovaného k úhradě částky 8 200 Kč (10 000 Kč mínus 1 800 Kč). Pokud jde o splatnost, tato byla posouzena dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z., když soud nemůže vycházet z žádných ujednáních smlouvy, která je neplatná. Výzva k úhradě dluhu ze dne 3. 2. 2022 dle podacího lístku byla dána k poštovní přepravě 4. 2. 2022, žalovaný je tak povinen plnit 14. 2. 2022, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal úroky v nižší části, tak jak požadovala žalobkyně, jelikož soud nemůže překročit žalobní návrh. S ohledem na výše uvedené, byla žaloba ve zbytku zamítnuta. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnějšímu žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.