109 C 88/2022-45 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit 7 470,75 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 470,75 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 344,47 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 961,56 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč a částku 1 524,03 Kč smluvní pokutu. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že dne 18. 9. 2019 uzavřely žalovaná a společnost [právnická osoba], smlouvu o úvěru, žalované bylo poskytnuto 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala s touto částkou uhradit 6 860 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Žalovaná však nehradila řádně a včas, uhradila pouze 1 062 Kč. Z původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 postoupena pohledávka na žalobkyni. Žalobkyně se domáhá uhrazení nesplacené jistiny 7 470,75 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku 669,92 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 3 638,63 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 690,06 Kč a inkasního poplatku 1 366,64 Kč. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 344,47 Kč je vypočítán od 19. 11. 2020 do 11. 6. 2021 z částky 7 470,75 Kč. Žalovaný se zavázal hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Částka je vypočtena z jistiny 7 470,75 Kč za dobu od 19. 11. 2020 do 10. 6. 2021, kdy žalobkyně požaduje 1 524,03 Kč. Pokud jde o náklady na vymáhání, tyto činí 651 Kč. Žalobkyně se domáhá úhrady tří osobních návštěv při vymáhání za 217 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 9. 2019 uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr 8 000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit úrok ve výši 770 Kč, částku 3 920 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, 738 Kč náklady na vyhodnocení úvěru a 1 440 Kč poplatek za inkaso plateb v hotovosti. Dluh v celkové výši 14 868 Kč měl být uhrazen ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč. 4. Z žádosti o úvěr ze dne 18. 9. 2019 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána od 23. 1. 2019, smlouva je uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2019, příjem žalované činí 7 441 Kč a celkové měsíční příjmy jsou ve stejné výši, použitelný měsíční příjem byl stanoven na 1 941 Kč s tím, že žalovaná hradí bydlení, energie 2 000 Kč, za dopravu, jídlo a osobní náklady 3 500 Kč. Žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, nemá žádné vyživované dítě, má střední vzdělání. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupených pohledávek, dle seznamu postoupených pohledávek byla postoupena také pohledávka za žalovanou. 6. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. a žalobě bylo vyhověno z části, když žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru. Tuto prokazovala listinou - smlouvou o úvěru ze dne 18. 9. 2019. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] žalobkyní dne 19. 7. 2021 dle ustanovení § 1879 o. z. Žalobkyně však řádně netvrdila a neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřoval solventnost žalované dle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla soudem poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o nesplnění své povinnosti tvrzení a důkazní. K prověřování solventnosti byla přiložena pouze žádost o poskytnutí úvěru. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, zejména bodu 26., však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Soud může poukázat na vyplněné příjmy, které ve výši 7 448 Kč rozhodně nemohou žalované dovolovat splátky úvěru. Navíc z této listiny vyplývá, že žalobkyně měla uzavřenou pracovní smlouvu do 31. 12. 2019 s tím, že smlouva o úvěru byla uzavřena v září 2019 a splátky úvěru měly být po dobu 14 měsíců. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nemohla mít jistotu, zda žalovaná bude schopna svůj závazek úvěr hradit, plnit i poté, co jí bude ukončena pracovní smlouva uplynutím doby určité. Ze 14 splátek bylo maximálně zajištěno, že žalovaná bude mít příjmy po dobu 3 měsíců. S ohledem na výše uvedené je tak smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud nárok žalobkyně posoudil jako nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Žalované bylo poskytnuto 8 000 Kč, z žalobních tvrzení vyplývá, že tato uhradila částku 1 062 Kč, při odečtení fakticky uhrazené částky byla tak žalovaná zavázána k úhradě rozdílu ve výši 6 938 Kč. Pokud jde o splatnost, tuto soud posoudil dle ustanovení § 573, § 1959 písm. e) o. z. Výzva ze dne 5. 8. 2021 k úhradě dluhu dle podacího archu byla dána k poštovní přepravě 9. 8. 2021, 17. 8. 2021 je žalovaná povinna plnit, dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, tento byl k 18. 8. 2021 ve vyšší části a to 8,5 %, žalobkyně se však domáhala pouze úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně a soud nemůže žalobní návrh překročit. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.