110 C 158/2022-48 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobou doručenou soudu [datum], doplněnou [datum] (čl. 15-22 spisu), se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 9 066,45 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 76,56 Kč a s 29 % úrokem a 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 1 397,70 Kč od [datum] do zaplacení. V žalobě skutkově tvrdila, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původní věřitelky společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek z [datum]. Předchůdkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] s produktovým názvem [ulice] půjčka v hotovosti týdenní [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytla žalované hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit, včetně poplatku ve výši 8 917 Kč, celkem 18 917 Kč formou 60 týdenních splátek po 316 Kč (poslední splátku ve výši 273 Kč). Žalovaná však uhradila pouze částku ve výši 16 650,55 Kč. Tato částka byla ve výši 8 602,30 Kč započtena na jistinu ve výši 10 000 Kč, která tak byla ponížena na 1 397,70 Kč, a další uhrazená platba ve výši 8 048,25 Kč, byla započtena na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 8 917 Kč, které tak byly poníženy na 868,75 Kč. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 1 397,70 Kč, z poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 868,75 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, která byla sjednána ve smlouvě ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž se žalovaná dostala do prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalované, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z tvrzení žalobkyně, ze smlouvy o zápůjčce [číslo] (čl. 33-33 spisu) a ze standardních informací (čl. 34-34 spisu) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi předchůdkyní a žalovanou dne [datum] s tím, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti při uzavření smlouvy žalované jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč, což žalovaná stvrdila na smlouvě svým podpisem, a žalovaná se zavázala vrátit jistinu, včetně poplatku za půjčku ve výši 8 917 Kč (představující úrok 1 789 Kč, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 920 Kč a částku administrativní činnost a komfortní splácení 4 208 Kč). Celkem se tak žalovaná zavázala uhradit předchůdkyni 18 917 Kč formou 60 týdenních splátek po 316 Kč (poslední ve výši 273 Kč) s tím, že 1. splátka byla splatná 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy, a každá další vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního období. 4. Z přehledu splátek (čl. 35-36 spisu) soud zjistil, že žalovaná uhradila v rámci úvěrového vztahu dne [datum] 500 Kč, [datum] 1 000 Kč, [datum] 500 Kč, [datum] 500 Kč, [datum] 1 500 Kč, [datum] 1 000 Kč, [datum] 1 000 Kč, [datum] 1 500 Kč, [datum] 500 Kč, [datum] 500 Kč, [datum] 1 000 Kč, [datum] 1 000 Kč, [datum] 1 000 Kč, [datum] 1 000 Kč, [datum] 956 Kč, 24. 6. 202 184 Kč, [datum] 1 147 Kč a [datum] 1 863 Kč Celkem tak uhradila 16 650 Kč. 5. Na základě shora uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdkyně poskytla žalované v hotovosti na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce dne [datum] jistinu zápůjčky ve výši 10 000 Kč, což žalovaná stvrdila podpisem na smlouvě, a žalovaná se zavázala formou dojednaných splátek předchůdkyni jistinu zápůjčky vrátit spolu s dojednanými úroky a poplatky v celkové výši 18 917 Kč. Žalovaná uhradila 16 650 Kč. 6. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaná jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. 7. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost zkoumala s odbornou péčí, vycházela z informací získaných z nebankovního registru ([příjmení]) a prověřila úvěruschopnost prostřednictvím registrů a databází, jako insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních úřadů, interních registrů atd. Komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalované, přičemž vycházela ze statistických, demografických a historických dat dle ekonomických modelů. V rámci doplnění žalobních tvrzení (čl. 15-22 spisu) žalobkyně dotvrdila, že v databázi úvěrových registrů (BRKI, NRKI a [příjmení]) nebyly zjištěny žádné negativní záznamy ohledně žalované. Žádný z uvedených výstupů z registrů však nebyl soudu předložen. Kromě toho žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci v interní databázi předchůdkyně, v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v rámci Ministerstva vnitra ČR ověřovala platnost dokladů žalované. Vše opět s negativním záznamem. Soudu byl k důkazu doložen pouze výpis z Centrální evidence exekucí (čl. 31 spisu), ze kterého soudu zjistil, že tento byl pořízen dne [datum] (půjčka byla uzavřena [datum]). U jednání před soudem dne [datum] poté, co byl právní zástupce žalobkyně poučen v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti, tento doplnil s odkazem na písemné doplnění žaloby (č.l. 15 – 22 spisu), že pokud jde o příjmy žalované, tyto byly zjišťovány tak, že žalovaná předložila doklad o výměře invalidního důchodu, tedy rozhodnutí o přiznání dávky, ze kterého vyplynulo, že pravidelných měsíční příjem žalované činí 13 769 Kč. Vše bylo zaznamenáno zprostředkovatelem předchůdkyně v zákaznické kartě, kde byly doplněny také další příjmy domácnosti ve výši 4 400 Kč, přičemž při zjišťování těchto příjmů vycházela předchůdkyně pouze ze sdělení žalované. Pokud jde o výdaje žalované, tyto byly v zákaznické kartě uvedeny jako odhadované částkou 13 000 Kč, přičemž při zjištění jejich výše předchůdkyně opět vycházela pouze z informací žalované, které nebyly ničím podloženy. 8. Ze zákaznické karty (čl. 29-29 spisu) vyplynulo, že v době uzavření půjčky byla žalovaná invalidní důchodkyně s příjmem z invalidního důchodu 13 769 Kč, byla vdaná, žila v nájemním bytě, jako další příjem domácnosti byla uvedena již zmíněná částka 4 400 Kč. Výše invalidního důchodu byla ověřena z výměru o důchodu, který žalovaná předložila zprostředkovateli úvěru [jméno] [příjmení], a částka 4 400 Kč jako ostatní příjem byla ověřena pouze z informací žalované, jak tvrdil právní zástupce žalobkyně. Pokud jde o výdaje, tyto jsou uvedeny pouze jako odhadované částkou 13 000 Kč měsíčně a jak vyplynulo z tvrzení právního zástupce žalobkyně, byly zjištěny z informací žalované ničím nepodložené a neověřené. 9. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že předchůdkyně zkoumala příjmovou stránku žalované, kterou ověřila předložením důchodového výměru. Pokud jde o výdajovou stránku rodinného rozpočtu žalované, tuto vůbec neprověřovala, vycházela pouze z informací žalované, nezjišťovala vůbec strukturu výdajů, které navíc deklarovala jako odhadované ve výši 13 000 Kč měsíčně. Žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně činila ohledně žalované dotaz na registry dlužníků a na Centrální evidenci exekucí v době před uzavřením předmětné smlouvy, když soudu byla předložena pouze jediná listina, a to výpis z Centrální evidence exekucí, která byla vyhotovena několik dní před jednáním ve věci samé. Za takto zjištěné situace soud dospěl k závěru, že předchůdkyně řádně nezjišťovala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením smlouvy a výslech navrženého svědka zprostředkovatele úvěru [jméno] [příjmení], který jednal se žalovanou za předchůdkyni, by byl nadbytečný, když všechny údaje zjištěné od žalované byly zaznamenány do zákaznické karty, což soud nijak nezpochybňuje. 10. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovanou k úhradě požadované čá