110 C 160/2022-32 — Okresní soud v Karviné, pobočka Havířov

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 31. 3. 2022 domáhala po žalovaném úhrady 1 000 Kč s úrokovým příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 000 Kč od 17. 4. 2014 do zaplacení. Skutkově v žalobě tvrdila, že na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], se sídlem na [anonymizováno] (dále jen„ předchůdkyně“) a žalovaným poskytla předchůdkyně žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 Kč a tento se zavázal uvedenou částku vrátit do 16. 4. 2014, což neučinil. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného a v případě, že by soud dospěl k závěru, že smlouva je z důvodu neprověření úvěruschopnosti neplatná, posoudil její nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 12. 2017 postoupila předchůdkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Právní zástupkyně žalobkyně ani žalovaný se k nařízenému jednání nedostavili, právní zástupkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Na základě provedených důkazů soud zjistil, že mezi předchůdkyní a žalovaným byla dne 26. 3. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla předchůdkyně žalovanému částku 1 000 Kč v hotovosti dne 26. 3. 2014, což žalovaný stvrdil svým podpisem a zavázal se tuto částku (jistinu) s poplatkem a úrokem, celkem 1 240 Kč vrátit předchůdkyni do 16. 4. 2014. Žalovaný ničeho neuhradil. 4. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), bylo na žalobkyni, aby prokázala, že předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s tímto zákonem. Na základě tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, které žalobkyně uvedla v žalobě, soud nedospěl k závěru, že by byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána, a to s odbornou péčí, když žalobkyně k průkazu předložila toliko kartu zákazníka. Pokud jde o kartu zákazníka, z této vyplynuly osobní, majetkové a rodinné poměry žalovaného, a dále z ní vyplynulo, že žalovaný k ověření uvedených údajů předložil výplatní pásky a pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a doklady o inkasních platbách. Ani jedna z uvedených listin však soudu předložena nebyla. 5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplynulo, že před uzavření smlouvy předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně prokázala, že předchůdkyně poskytla žalovanému 1 000 Kč a žalovaný tuto částku nevrátil. 6. Uvedená částka byla přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2993 o. z., přičemž splatnost částky ve výši 1 000 Kč nastala na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne 11. 3. 2020, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy. K odeslání upomínky prokazatelně došlo 17. 3. 2020 na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě. Fikce dojití nastala 3. pracovní den po odeslání, tj. 20. 3. 2020, do 27. 3. 2020 měl žalovaný dluh uhradit, což neučinil, a od 28. 3. 2020 je povinen v souladu s § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny úvěru také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak limitovaný žalobou, jíž je soud vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), tj. ve výši 8,05 % ročně do zaplacení. 7. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky z 21. 12. 2017, včetně přílohy, v souladu s § 1882 o. z. 8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalobkyně v rozsahu 71 %. Podle míry úspěchu a neúspěchu tak soud přiznal žalobkyni 42 % účelně vynaložených nákladů řízení, což představuje částku 625 Kč (počítáno včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Za účelně vynaložené náklady soud považuje částku ve výši 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za tři úkony právní služby dle § 14 advokátního tarifu (dále jen„ AT“), úkon po 200 Kč (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tj. 600 Kč, tři režijní paušály k těmto úkonům po 100 Kč, tj. 300 Kč, a 21 % DPH počítanou ze všech položek, kromě soudního poplatku, tj. 189 Kč 42 % z částky 1 489 Kč představuje 625 Kč.